Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Buď práci čest!

Buď práci čest, ale hnedle povídám, že jenom té dobré.
Není na světě nic protivnějšího, šerednějšího a ubožejšího než špatná práce. Tuze je možno diviti se tomu, že ti lidé, kteří špatnou práci vyrábějí, a ti, kteří jí pak prodávají, nejsou těžkými melancholiky. Ale zdá se, že zhola z toho nejsou smutni a otráveni. To tedy tahle stránka špatné práce zůstává vyhrazena podle všeho jen těm, kdož jsou nuceni takovou práci kupovat.
Vždycky jsem si myslíval, když bývají tak často špatné výrobky, že dobré a solidní bývají aspoň nástroje a nářadí, neboť nářadí slouží práci. Stává-li se už, že boty bývají papírové, není snad přece papírová dratev, a jsou-li už látky utkané z puchřiny, přece jen stavy, na nichž toto bídné zboží bylo utkáno, nebyly asi zhotoveny z odhozených plechovek a starých sítí. Koneckonců na špatnou práci musí být nástroje jakžtakž skutečné a solidní, které opravdu jsou tím, čím se jmenují a čemu slouží, a sebe samy snad jen nepředstavují.
Ale lidská výroba je tak obsažná a důmyslná, že opravdu vyrábí někdy i nářadí, které jen sebe představuje, ale v jádře opravdovým nářadím není. Bývají to takzvané skřínky s nářadím. Ano, skřínky s nářa¬dím, nikoliv s nářadím pro děti nebo pro hraní divadla, nýbrž s nástroji pro všelijakou rukodělnou práci, neboť v každé domácnosti je potřeba kladívka, kleští a nějakého toho dláta. Skřínka s nářadím je tedy naplněna nástroji pro všelijakou domácí opravu, jak už toho tak někdy bývá doma zapotřebí, a byla mým dlouholetým snem.
U nás totiž jsme měli jenom starou bedničku, ve které v jedné směsi se válely hřebíky, rovné i křivé, skoby, velké kleště a kladivo, rezavé plechy a velké dláto a sekyrka, a ačkoliv se tím ledacos pořídilo a spra¬vilo, zdála se mně ta uprášená bednička přece jen nářadím příliš nepořádným a neodborným. A tak jsem jednou k svátku dostal krásnou skřínku s nářadím, pěkně k zavěšení na zeď, se zásuvkami a asi třiceti nástroji, krásně umístěnými, důmyslně rozvěšenými a vsunutými do nitra i vrátek skřínky, hotová výkladní skříň, v níž je všechno, čeho by bylo potřeba Robinsonovi na ostrově. Byla to tak krásná skřínka ze světlého dřeva a s lesknoucími se nástroji, že jsem hned počal po domácnosti shánět, kde by bylo co k opravě, a počal jsem sníti o tom, aby se to a ono pokazilo, uvolnilo a rozviklalo, aby bylo honem co reparovat, řezat, stloukat, vrtat, štípat a hoblovat.
Ale věcí v domácnosti napodiv jakžtakž držely. Co však nedrželo, byla skřínka s nástroji. Rozeschla a rozklížila se tak znamenitě, že jakživ něco takového nebylo spatřeno. Dvířka, opatřená pěkným zámečkem a klíčkem k zavírání, seschla se tak, že je mezi nimi mezera na dva prsty; zato však všechny lišty o dva prsty přečuhují a zásuvky vůbec nelze lidskou silou ani lidským důmyslem zvládnouti. Dřeva, na nichž nástroje byly vkusně zavěšeny a vykomponovány do vábivého pořádku, se vesměs prohnula a odklížila. Skřínka se stala zkrátka působením nějakých zlovolných neviditelných sil žalostnou zříceninou, která vyžaduje oprav tak velikých a složitých, jaké možno provésti jedině za pomoci řádné skřínky s nástroji.
Do těch časů se však prokázalo, že nástroje, ukryté v této skřínce, nehodí se k hrubé práci. Kleště příliš malé nebyly patrně stvořeny k vytahování hřebíků, nýbrž proto, aby se oběma příliš krátkými konci nepříjemně zarývaly do dlaní, z čehož si hřebík nic nedělá. Také kladívko je drobet moc maličké i na malou domácí práci. Pilka je dostatečná, neboť se zdařilo přeříznouti s ní vánoční stromek. Záhadné jest však určení hoblíku, velmi elegantního a příručního, tak do kapsy, s želízkem širokým na dva prsty, neboť je to hoblík, který nehobluje. Je to skutečně věc tvaru hoblíku, ale dosud nebylo nikomu možno vyzkoumati, čemu tedy, když nehobluje, má tento útvar sloužiti a k čemu by ho bylo možno užíti. Pak tam jsou klíšťky na drát, které se nedovíraly a stěží stiskly sirku, bylo nutno je patřičně připilovati, ovšem však pilníkem jiným než věcí představující pilník, která byla vkusně vetknuta do skřínky s nástroji.
I ukázalo se tedy, že skřínka s nástroji není podle všeho věcí užitkovou, nýbrž předmětem dekorativním. Ale snad ani nebyla míněna jako věc, která má sloužiti jen ozdobě domácností: k tomu se přece nemusila tak hanebně seschnout a rozklížit! Snad je to tedy jen jakási věc sloužící představě či věc o sobě (Ding ansich), ale ani tenkrát se nemusila tak rozklížit!
Patrně byla stvořena jen k tomu, aby na ni mohla ve výkladě býti pověšena cedulka s cenou. A když teď není ve výkladě, ani na ní není cedulka s cenou, když už tedy je prodána, ztratila asi všechen důvod k bytí.