Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Proud časův

Takovéhle věci měli naší pradědečkové rádi: pěkně provedené obrazy ptáků a zvířat, vyobrazených cizích krajin a národů, výjevy z dějin, poučení úhledně zarámované a pověšené na stěně. Dnes se na ty cizí národy a země, na zvířata a ptáky, na slavné lidi i vojáky díváme zrychla a zostra ve filmu, tak to stačí nám, ale u nich to bylo v příbytku předmětem, na který je možno denně znovu pozorně nazírat a najít si tu kousky obzvláštní obliby: ptáka plameňáka, francouzského dělostřelce, přístav janovský, nebo Alexandra Velikého.
Uchovala se nám z těch dob veliká nástěnná mapa, na kterou se dívával jeden z pradědečků, jehož láskou byla podle všeho historie. Jmenuje se to:
Nejnovější
Proud Časův
čili
Dějiny Světa
v obraze.
Německy vydal, zlepšil a až do r. 1816 provedl Fr. Strass.
Na této mapě je tedy nahoře vymalována jakási kosmická koule, zářící a obklopená mraky, z nichž vynořují se řeky lidstva: nejvýše vyvěrá řeka národa čínského, jehož dějiny jsou ze všech nejstarší, pak vyvěrají řeky dějin Egypťanů, Asyrů, Řeků, Latinců, Syrů, Židů a Féničanů, tekou všelijak křivolace spojujíce se s novějšími přítoky, slévají se i štěpí, podle toho, jak vedl historií národů osud. Vypadá to zdálky jako nějaký divný systém střev, tak uzlovitě a prolínavě probíhají ty dráhy lidstva dějinami. Každý proud je hustě pokryt daty: to jsou války a králové. Proudy vyvěrají z mlh a dávnověkost jejích vzniku je vyznačena datem roku 1500 od začátku světa, který se tu udál roku 2984 před Kristem. Za Konstantina Velikého slévají se proudy dějin v jediný tlustý veleproud, ale jen na čas. Široká řeka římského panství se drobí zase ve spousty menších řek a na těchto drobných proudech usazují se data novějších států. Zleva odnikud tak kolem roku 500 po Kristu vynořuje se k tomu proud Germánů všeho druhu a pak všelijací Sarmatové, mezi nimiž nacházíme i potůček Čechů a Moravanů, Kroka, Přemysla, Samoslava a Megomira. Nu, a různobarevné potoky, řeky a proudy plynou pak klikatě dějinami dále až k velkým letům kolem 1800, kde časy Napoleonovy zatápějí se v krvavě červené povodni válek, pak zase po kongresu vídeňském 1814 tekou proudy časů ve světlejším a méně rudém zabarvení.
Docela po straně všech těchto proudů dějin lidstva klikatí se mírně jeden zvláštní proud, totiž proud objevů a pokroků kultury. Na tenhle proud se pradědeček, který podle všeho miloval pokroky a vzdělání, díval snad s největším zlíbením. Mezi všemi těmi řekami, pokrytými osudnými daty, jmény nešťastných králů a dynastií, daty válek, výbojů a porob, je tato řeka lidských pokroků jistě proudem v dějinách ze všech nejutěšenějším. Tento proud je vybaven daty a poznámkami vel¬mi hojně a s velkým optimismem, který svědčí o důvěře ve vymoženosti lidské, o lásce ke všemu pokroku i o jisté pýše nad objevitelskými mohutnostmi lidstva, směřujícího ke všemu zlepšení a zdokonalení.
Rokem 2184 př. Kr. označen objev pěstování dobytka a orby, pak přichází sadařští a vinařství, kolem roku 2000 př. Kr. objev pečení a vaření, šití a vyšívání.
O něco níže začíná hornictví, lití a kovářství kovů, a ovšem hned vzápětí hotovení mečů a kopí a zbraní všeho druhu a též i jízda na koni. V letech 1700–1600 př. Kr. vynalézá lidstvo kovová zrcadla, abecedu, obchod karavanami a plavectví orientované na hvězdách. Roku 1500 př. Kr. objevuje skořici a cinobr, ale dobývá se též pokroků jiných: slunečního roku a pouštění žilou, a také užívání dávidel a pro¬jímadel (klystýr), kterýžto objev připsán Egypťanům. Nato přicházejí Skytové s parní lázní a jinde vynalézá se pila, vrták, hoblík, kružítko a hrnčířský kruh, ale také i pancíř. Kolem roku 1200 př. Kr. objevuje se lodní stěžeň a také i hra v kostky. Rok 800 př. Kr. označuje objev kovových peněz, magnetu a kotvy, rok 500 př. Kr. přináší vynález map, obeplutí Afriky, výpočet zatmění a ovšemže i násobilku. Rok 300 př. Kr. je památný výstavbou římských silnic a vodovodů a dlažby v Římě, též vynalézá se tisk, hasičská stříkačka a vodní lis. V době Kristově přichází do Evropy třešeň, objevuje se mozaika, malba voskem a krajinářství a Gallové přispívají k pokroku světa hotovením mýdla.
Roku 200 p. Kr. počíná se užívati okenních skel, do Německa přichází vinařství, tamtéž mají i vodní pily, ale zato v Antiochii si přispíšili s osvětlováním ulic. Pak vynalezlo lidstvo i sedla i hydrostatické váhy i zvony, objevilo rebarboru, řecký oheň i chmel. Pak nastupuje pokrok dosti prudkým tempem, přinášeje papír, lučavku, noty, větrníky, mnichy, johanity i františkány, hodiny s ozubenými kolečky, brýle, solení slanečků, skleněná zrcadla, Petra Abélarda a Waldenského, bicí hodiny, papír z hadrů, směnky a pak i kanóny, špendlíky, hapatyky, plstěné klobouky, objev Ameriky a tabáku. Pak přijde objev dalekohledu, bram-borů, mikroskopu, teploměru, elektřiny, fosforu, porculánu, hromosvodu, očkování proti neštovicím a také i harmoniky. Kolem roku 1800 kupí se objevy a vynálezy: balonu, gilotiny, Urana a jiných hvězd, ale objevují se též systém blokády a surogáty všeho druhu. Pak přicházejí stereotypie, litografie, parní stroje. Congrevovy rakety a biblické společnosti. Technicky vrcholí tu pokrok lidstva po roce 1806 oslňujícím tehdy vynálezem plynového světla, mravně vrcholí odstraněním obchodu s otroky a roku 1814 ustavením protipirátské instituce a roku 1816 odstraněním zotročování křesťanů.
Až potud tedy radoval se osvícený pradědeček z pokroků a objevů lidstva, než ho proud časův zanesl v onen jas a mlhy, odkud z neznáma vycházely proudy národů a kde jsou všichni pradědečkové.