Ledacos (fejetony) Josef Čapek

O malebnosti

Dneska se na pitoresknost mnoho nedá. Jsou to teď už jen turisté staré ražby, kteří, prodchnuti přírodním idealismem, pídí se bez jiných hmotných nároků dychtivě po malebnosti, kdežto cestovatel nového rázu především se ptá po přítomnosti spacích vozů a aut a po jakosti hotelů, jsa plně uspokojen, když zaplacený komfort je v civilizovaných mezích provázen pitoreskností.
Tvrdí se ovšem, že dnešní svět už tuze mnoho ztratil na své někdejší pitoresknosti; praví se, že naše vlast je maličká, šedá a všední, nejsouc ani Mandžurií ani Chicagem, ba že i země kdysi proslaveně pitoreskní, jako třeba Španělsko, jsou už dnes tak ovšedněny civilizací, že už to nestojí za nic. Prý takhle před padesáti, před sto lety jsme tam měli cestovat! To se dalo ještě něco zvláštního užít a vidět něco k údivu!, vyhoudávají nároční lidé bez vlastní fantazie, kteří by zbůhdarma chtěli přijít mezi pohany a tanečníky, k zámkům na můřích nohách a mezi lidojedy, jací mají očí na chodidlech, a vůbec do podivuhodných krajin, o jakých nám podali nepravdivé zprávy starověcí světoběžníci. A zatím se jim dostává tvrdých pečení jako jinde, ne dost čistých ubrusů, štiplavých noclehů jako jinde a ještě k tomu mají platiti civilizovaně přehnané diškrece jako kdekoliv doma, aniž se jím nádavkem dostalo pitoresknosti, s jakou by se tak hned nic jiného nedalo srovnati. Už to tak je, že starý svět se pomalu stal neodvolatelně šedivým, ale nikdo si nepřizná, že se to stalo především vinou cestovatelů. Přihodí se sice ještě tu a tam na venkově, že nejpitoresknějším zjevem krajiny je zjev turistův, neboť opravdu se ještě vyskytují místa, kde od časů Ferdinanda Dobrotivého nebylo k vidění krátkých kalhot a od dob markomanských vpádů huňatých plášťů a divných usní. Tak může ještě turista, požívaje oklikou skrze udivenou pozornost venkovanů svůj malebný a nezvyklý zjev, přijíti na svůj účet a dosáhnouti požitku z pitoreskností. Tak nějak činil to jeden světem zběhlý Francouz, který, zavítav v šedivých dobách předválečných do naší šedivé vlasti, přičinil se ve své dychtivosti po pitoresknosti o tuto nám se nedostávající pitoresknost z vlastních prostředků sám. Ha, pravil, kam až jsem se to dostal! Teď se pochlubte, ukažte mně něco pitoreskního, quelquechose de pittoresque! Pravili jsme mu, že mimo staré památky a barokní Prahy nic pitoreskního u nás nemáme. To by bylo smutné, na to bych se, panečku, podíval! zvolal Francouz a jaře vyskočil v deset ráno z postele; odmítnuv kávu s rohlíky, podnikavým krokem vstoupil do nejbližšího uzenářství a dal si tam dva párky, dva taliány a kus pěkného uzeného bůčku a k tomu půl litru černého piva. Hehe, přál pak spokojeně, když snědl navrch ještě několik kyselých okurek, vy, Češi, máte ale pitoreskní obyčeje: pojídáte k snídani párky a uzené zboží, hořčici a kyselé okurky a černé pivo! To je zajímavé, zvláštní, pitoreskní, zábavné! – Podniknuv s velmi vynalézavým úsilím ještě několik takových zábavných pitoreskností, odjížděl tento cizinec z Prahy u velikém nadšení nad naší vynikající národopisnou malebností, nad našimi praobzvláštními zvyky, potěšen svými důvtipnými objevy u poněkud netečné slovanské větve, která si svých pitoreskních zvyků ani není vědoma.
Neučinil tu ovšem nic jiného, než co my zase ze své strany činíváme rovněž už v málo malebné cizině, zvyšujíce její nedostatečnou pitoresknost z našeho vlastního přičinění. Čím byla by Francie, čím Paříž, kdybychom jí my sami občas nedodávali pitoresknosti! Kdybychom v zemí tak střízlivé sami neprováděli ledacos – no, raději to nebudu vypravovat, oni by se tomu lidé u nás moc divili. Tady u nás naší lidé by pro to ani neměli pochopení, co se tak krajanovi může pitoreskního v Paříži přihodit a jak zvláštní věci provede člověk, když se domnívá míti před sebou něco zvláštního. Ať to o sobě poví někdo jiný, já sám si tu ostudu dělat nebudu; však nás tam bylo krajanů dost a ještě pitoresknějších, ačkoliv to tady doma na nás není vidět a i přes naši přítomnost je tu zrovna tak šedivo a nudno jako všude jinde.