Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Bývali Čechové…
bývali, bývali -

Sotvakdo by mohl vážně býti toho přesvědčení, že nenávist a opo¬vržení, totiž nenávist k vyššímu a opovržení k nižšímu mohou být zdra¬vým duchovým stavem u národa, který si má sám spravovat své věci. A přece čím dále tím častěji setkáváme se u nás s doklady toho, že patrně pod účinky velmi špatné a hloupé demagogie jsme ztratili bezmála všechna rozumná měřítka, která by národu pomohla nedívati se na sebe sama s nenávistí a opovržením.
Tuhle přinesl jeden list přenáramný výron demagogie nejrozčilenějšího druhu, kde je řečeno, že nic v republice nestojí za nic. Je prý celá rozchvácena těmi nejnepravějšími lidmi, všude samá korupce, protekce a nejnižší kariérnictví odzdola nahoru a na místech odpovědných se zpupně roztahují lidé nejméně povolaní. A aby celé toto velmi povážlivě široké a zobecňující tvrzení doložil, podává onen list k tomu také doklad; snad má takových dokladů více, ale uvádí za tu veškerou bídu jen jediný, a to tenhle: že intendantem Národního divadla byl dokonce bývalý tesař. Národe, jsi prodán! lotři metají kostky o roucho tvé! jen se podívej, bývalý tesař!
Nemám k tomu žádných důvodů, abych za onoho člena zemského výboru, který svou životní dráhu zahájil tesařinou, lámal nějak zvláště své kopí. Nepociťuji v sobě žádné nepřekonatelné náruživosti a blouz¬nivé lásky pro pány členy zemského výboru a nejsem jím ničím zaprodán. Ale Národní divadlo je zemským ústavem, je vydržováno zemí; je tedy pochopitelno, že zemský výbor má vůči zemskému divadlu nějaká práva, a je tu tedy příslušný prostředník mezi samostatným podnikem uměleckým a instancí, která mu poskytuje finance. A tak tedy se stávají členové zemského výboru intendanty Národního divadla. Ledasjak se onomu intendantovi nadávalo, co ovšem nemohu blíže posouditi, a ostat¬ně se u nás nadává na každého. Naprosto však nelze říci, že by si byl počínal nemožně a nešikovně, neboť za jeho intendantství neutrpělo Národní divadlo na své umělecké úrovni a umělecky se dobře rozvíjelo. Tolik je tedy jisto, že tam v této velmi kardinální věci onen intendant neškodil a nepřekážel.
No ano tedy - ale - prosím vás, bývalý tesař!
Inu ovšem, na divadle jsou umělci, pěje se tam opera, hraje se tam ve verších, tento - samé umění a také Shakespeare, a tady je bývalý tesař. Prosím, toť hanebné, vždyť je to bývalý tesař! rozhořčuje se list, jehož nejvyšší národní osobností, Vůdcem a Diktátorem je - bývalý drogista. Drogista, který se stal generálem, bašéfem generálního štábu a kterého by jeho stoupenci zcela bez rozpaků udělali i vládcem republiky. Ha, bývalý tesař, a to, prosím, na divadle, kde jsou umělci, rozhořčuje se náš člověk, ačkoli ani jemu by nemuselo být neznámo, že i, a právě mezi umělci se vždycky našlo také dost bývalých tesařů, krejčích, ba i pastýřů nebo obchodních příručích, zrovna tak, jako to nacházíme mezi poslanci a politiky.
To jsou ty špatné a neřádné kariéry, praví list, jehož nejvyšším smyslem je kariéra bývalého drogisty. Žádný tesař, švec nebo tiskař, kovář nebo konduktér nemohou nic pořádného spraviti na republice. Jenom bývalý drogista.
A tuhle hloupou demagogií čtou lidé a rozčilují se. Bývalý tesař! Bývalý švec, malý písař, malý úředník! Kampak nás to zavleklo a zavleče, rozčilují se lidé, kteří z většiny jsou také bývalí. Váš dědeček byl přece zedníkem, můj byl chalupníkem, váš tatík byl krejčím, váš pomocníkem a váš třeba kočím nebo sluhou; vždyť celá suma národa nevyrostla z ničeho jiného, než z bývalých a ne rovnou z radů, hrabat, arcibiskupů a majitelů realit.
Vím dobře a nechci ani tvrditi, že každá z těch kariér odzdola nahoru je příkladná a čistá. Ale v zásadě je správno a spravedlivo, aby každý, byť i začínal tesařinou nebo kladením kolejnic, se podle svých užitečných schopností mohl něčím státi a aby mu toho lidé potom sprostě nezáviděli. Píše a čte se u nás s náramnou oblibou a s milým vzrušením, jak takhle v Americe - hle - Edison začal jako roznašeč novin, tady zas se v Americe stal bývalý nádražní dělník předsedou, Franklin byl původně tiskařem a tamten milionář začal svou životní dráhu jako poslíček, jiný byl zemědělským dělníkem, a onen dokonce spával v parku na lavici. Jo, panečku, to je země, ta Amerika! Ale u nás? U nás aby se mohl člověk něčím stát? Jo, takhle v Americe! Ale u nás? - U nás? Národe, vzbuř se: bývalý tesař se stal členem zemského výboru a pak intendantem na Národním divadle! Národe, vždyť ty vlastně jsi prodán kariérám odspoda: hle, bývalý tesař. -
Tady ti už nepomůže než Vůdce a Diktátor! Bývalý drogista.