List +

Jednoho dne jsem našla loňský list. Přivál ho vítr a připlácl mi ho na nohu. Zvedla jsem ho. Byla z něj nádherná krajka, jemňoučké předivo, které vytvořila příroda. Později jsem doma našla kousek staré krajky a přidala ho ke krajce listu. Bylo to zvláštní, něžné, jako vzpomínka na něco starého, prostého, důvěrně známého, zapomenutého na dně duše... Věci zřejmé mají svůj skrytý smysl. Všechno má svůj řád. I lidi, i věci, i ostatní tvorové.
A my bychom mu měli umět naslouchat.
(T. Fischerová)

Úspěšný klavírista
Když bylo Andoru Foldesovi šestnáct let, byl už zkušeným a úspěšným klavíristou. Ocitl se však v krizi. Právě v té době přijel do Budapešti jeden ze slavných klavíristů té doby, Emil von Sauer. Byl známý nejen svým nadáním, ale i tím, že byl posledním žijícím žákem Franze Liszta. Sauer požádal Foldese, aby mu něco zahrál. Mladý muž zahrál některé z těch nejtěžších skladeb od Bacha, Beethovena a Schumanna. Když skončil, Sauer k němu přistoupil a políbil ho na čelo. „Můj synu,“ řekl, „když jsem byl v tvém věku, stal jsem se žákem Franze Liszta. Po první hodině mě políbil na čelo a řekl mi: ‘Pamatuj si tento polibek. Je od Beethovena, který mi ho dal, když slyšel, jak hraju.’ Celá léta čekám, komu bych odevzdal toto dědictví. Teď cítím, že patří tobě.“
Dnes si poslechnu nějakou klasickou hudbu.
(Poděkování za každý den, Portál 2011)