Modlitba neznámé řádové sestry ze 17. století

- Pane, Ty víš lépe než já, že stárnu a že jednoho dne budu stará.
- Chraň mne, prosím, před tím hrozným zvykem myslet si, že vždy musím ke všemu říci své.
- Osvoboď mne od chtivosti řídit záležitosti druhých.
- Dej, abych byla ohleduplná, ne zatvrzelá; užitečná, ne však panovačná.
- S velkou zásobou mých zkušeností se mi zdá, že je škoda, to vše nevyužít.
- Ty však, Pane, víš, že přece nechci ztratit všechny své přátele.
- Zbav mou mysl nekonečného líčení podrobností, dej mi schopnost dostat se k věci.
- Dej pečeť mým rtům, ať nemluví o mých strastech a bolestech.
- Těch je čím dál tím víc a s přibývajícími léty láska člověka k naříkání roste.
- Neodvažuji se prosit o to, abych dovedla ocenit vyprávění druhých.
- Prosím jen o trpělivost, abych je dokázala alespoň vyslechnout.
- Neodvažuji se prosit o zlepšení své paměti, prosím spíše o pokoru a ubývání sebejisté neomylnosti, když má paměť nesouhlasí s pamětí druhých.
- Nauč mne umět přiznávat, že se občas mohu mýlit.
- Dej, ať jsem alespoň milá; svatá být nechci, s některými takovými se těžko žije.
- Ale zahořklá stará osoba, to je zase dílo samého ďábla.
- Dej mi schopnost vidět dobré věci na nečekaných místech a talent u nečekaných lidí.
- A Pane, dej mi tu milost, abych jim to dovedla přiznat.