Jeden muž se přistěhoval do nového města a chtěl se připojit k církevnímu společenství, které by mu vyhovovalo.
Když už chtěl své úsilí téměř vzdát, zastavil se v neděli v nedalekém kostele a zaslechl, jak tamní kazatel říká:
„Děláme věci, které nemáme dělat, a neděláme to, co dělat máme!“
Muž vklouzl do lavice a s úlevou si povzdechl:
„Díky Bohu. Konečně moji lidé!“
(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)
Když už chtěl své úsilí téměř vzdát, zastavil se v neděli v nedalekém kostele a zaslechl, jak tamní kazatel říká:
„Děláme věci, které nemáme dělat, a neděláme to, co dělat máme!“
Muž vklouzl do lavice a s úlevou si povzdechl:
„Díky Bohu. Konečně moji lidé!“
(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Lenost
Všichni někdy bojujeme s leností. I ti nejčinorodější lidé, které znáte, bývají ...
Sebepoznání
Otec měl dvě děti: nepříliš hezkou dceru a syna, který byl ztělesněním krásy. Je...
Nenapravitelná vděčnost
Skotský kněz Alexander Whyte byl známý tím, že za kazatelnou vždy vyslovil povzn...
Všichni někdy bojujeme s leností. I ti nejčinorodější lidé, které znáte, bývají ...
Sebepoznání
Otec měl dvě děti: nepříliš hezkou dceru a syna, který byl ztělesněním krásy. Je...
Nenapravitelná vděčnost
Skotský kněz Alexander Whyte byl známý tím, že za kazatelnou vždy vyslovil povzn...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva