Jeden muž se přistěhoval do nového města a chtěl se připojit k církevnímu společenství, které by mu vyhovovalo.
Když už chtěl své úsilí téměř vzdát, zastavil se v neděli v nedalekém kostele a zaslechl, jak tamní kazatel říká:
„Děláme věci, které nemáme dělat, a neděláme to, co dělat máme!“
Muž vklouzl do lavice a s úlevou si povzdechl:
„Díky Bohu. Konečně moji lidé!“
(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)
Když už chtěl své úsilí téměř vzdát, zastavil se v neděli v nedalekém kostele a zaslechl, jak tamní kazatel říká:
„Děláme věci, které nemáme dělat, a neděláme to, co dělat máme!“
Muž vklouzl do lavice a s úlevou si povzdechl:
„Díky Bohu. Konečně moji lidé!“
(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Soucítění se sebou
Když nám někdo ublíží a my stále cítíme hněv a zatrpklost, někdy je nejsoucitněj...
Křivdy z dětství
Velice zraňujícím způsobem nepřijetí dítěte je přistupovat k němu jako k nějaké ...
Zdravý nadhled
Není zvláštní, že s cizím životem si umíme poradit lépe než se svým? Život druhé...
Když nám někdo ublíží a my stále cítíme hněv a zatrpklost, někdy je nejsoucitněj...
Křivdy z dětství
Velice zraňujícím způsobem nepřijetí dítěte je přistupovat k němu jako k nějaké ...
Zdravý nadhled
Není zvláštní, že s cizím životem si umíme poradit lépe než se svým? Život druhé...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva