Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

II. Přísloví od oblohy vzatá

Komu slunce svítí, co mu do měsíce?/nedbá hvězd; t. komu Pán Bůh
neb někdo mocný přeje, postranní závisti se nebojí.
Ještě se nebe hýbe; t. ještě čas jest, co se nestalo, státi se můž.
Myslí, že jemu samému slunce svítí.
Také ještě před našimi vraty slunce bude.
Měsíce při nastání nechval; t. konec ukáže.
Vypadl po měsíci.
Chtěl by nové věci z devátého ponebí slyšeti.
Chce hvězdy zobati.
Div nebe čelem neprovrtá. (O pyšném, spínajícím se.)
Strach, by se nebe neobořilo.
Strach, by slunce nesvítilo.
Protoť slunce vyjde.
Na štíru býti s někým.
Svítá mu v žaludku; o vylačnělém říkáme.
K samému svítání i mladí kohouti pějí.
Po tmě jako v noci.

Od času
Po času přišel: t. příležitost zmeškal.
Rok má krok a život v patách smrt.
Některý týden z neděle.
Kdo má čas a času čeká, čas tratí.
Dočkej času, co hus klasu.
Zítra také den bude.
O zítřek se nestarati.
Ještě všem dnům večer nepřišel.
Za rána se staral.
Ještě není po času.
A ty letos jako lůni.
Cos včerejší? Včeras přišel? Znam. hloupost.
Kdo ví, co večer přinese! (Konec nejistý.)
V pravous hodinu přišel.
Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.
Již jsou tomu neděle.
Z večera kvas, z rána rada.
Druhý den vždycky moudřejší.
Přijde čas, přijde rada. (Komt Zeit, komt raht. Dies diem docet.)
Ne všecko pojednou.
Co rozum nedává, čas přináší.
Časem svým sobě usmyslí.
Dnem se léto neopozdí. (Parum pro nihilo habetur.)
Nyní se bere podíl.

Od místa
Není se kam podít.
Všudy má těsno.
Již jsme na prostraně.
Svět je široký.
Co napřed, to napřed.
Dotud až potud.
Vrt sem, vrt tam. (O vrtkém.)
Kudy sem, tudy tam.