Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

IX. Od zrostlin, trávy, kvítí,
stromů, ovoce

Nejprv veřejně
Strom, kterýž se za mladu shýbá, bývá přímý.
Strůmek se z mládí dá ohýbat, k starosti nic.
Zoviřelé dřevo těžce se zpřímí; t. zvyk zastaralý.
Strom po ovoci znáti.
Jednou ranou strom nepadá.
Strom dlouho roste, a pojednou se podetne.
Tak dlouho třeští, až se dolomí.
Houževný.
Zasekal se hanebně.
Dříví do lesa, vody do moře.
Čím dále v les, tím více drev. (Dato uno absurdo, infinita sequuntur.)
Jako v lesi.
Kdo se bojí chřestu, nechoď do lesa; t. když se roubá a dříví kácí. (Na
bázlivé, kteří sobě z ledačehos strach dělají.)
Na pohybné dřevo i kozy lezou. (Quercu cadente quivis ligna colligit.)
Za mízky tě lyka dříti. Neb: Dokud se lyka drou, tehdy na ně s dětmi jíti.
Hluchý jako peň.
Dřevo kam se šine, tam padne.
Prvé dozrál, než dorostl.
Bylina
Strom bez květu, panna bez studu řídko přichází k jakému užitku.
Štěp

Od lesu
Dříví do lesa voziti.
Kdo se prasku (chřestu) bojí, nechoď do lesa.