Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XI. Od stromoví a ovoce

Zdání své na topolovém listu zavěšuje; t. nemůž se ustanoviti.
Jest dubového sluchu.
Dubový hlas.
Nepálený dubový popel dobrý jest pro lámání.

Od ovoce
Co brzy zrá, brzy dozrá; t. věci kvapné bývají nestálé.
Nechme se toho odležeti. (Po druhé se lépe dá, jako tvrdé ovoce, když
se trochu odleží.)
Na holičkách zůstati; t. zmýlenu býti v naději. Nedozralé střešně holičky
slovou, jimž podobní jsou první troštové; kteříž když k sezrání nepři-
jdou, na holičkách že se zaťaly, říkáme.
Nestojí za borovou šišku.
Totě výlupek.
Místo ořechu škořepiny.
Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozloupiti.
To byly jahody, toto ořech. (Když se věc snadná k nesnadné přirovnává.)
Když hrušky zrají, tehdáž je česati a třásti.
Zralou hrušku snadno ztřásti.
Tvrdo hrušku hrýzti, nechej jí.
Já o hruškách, on o slivách.
Já o slivách, on o cibuli.
S lonskem slívy připomíná.
Kobylí jablka mezi pomorančími.
Jablko nedaleko stromu padne; pakliť padne, rádo se zase špičkou obrátí.
Daleko to jablko od stromu padlo.
Za zelena česaný neb trhaný, kyselý bude.
Kozích vrátec sobe nechává.
Divná Mandragora.
Ví jméno hubám.