Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XIX. Přípovídky od samého člověka
a těla jeho vzaté

Od duše
Pěkná duše, pěkné tělo.
Nešlechetná duše; t. o nestydatých.
Do čeho to Pán Bůh duši vstrčil! (Rustici dicunt, sed blasphemia est.)
Rozdělil by tu duši; o štědrých.

Od mysli
Dobrá mysl, půl zdraví.
Kdo druhému v mysli sedí.

Od svědomí
Svědomí dává hbitý rozum. (Conscius ipse sibi de se putat omnia dici.)
Kdo sobě svědom, zasměje se klevetám. (Conscia mens recti famae mendacia ridet.)

Od paměti
Mnoho velikých pátků pamatuje; t. mnoho let, starý jest.

Od hlavy
Kolik hlav, tolik smyslů.
Div hlava na mně; t. od starosti.
Div z sebe hlavy neztrhne. (Hořem a žalostí.)
Není hlava co jazyk bukov. (Dat sine mente sonum.)
Hlava bez mozku. (Znamená hloupost.) (Caput cerebro vacuum.)
Jest své hlavy člověk; t. divný. (Cerebrosus.)
Co hlava, to rozum.
Hlava živá bloboučku dobývá.
Já tornu nevím, jak hlavy zlomit. (Ferendum, non culpandum, quod mutaci non potest.)

Od tváře
Tvář zvrasklá, mnohého povědomá. (S. Řehoř.)
Nestydaté tváři.

Od očí a obočí
Kams oči poděl? (Hleděti pilně.)
Hleď očima.
Kde milost, tu oči; kde bolest, tu ruka.
Pozbyl očí.
Bolí ho oči; t. závistivý jest.
Co oči vidí, o tom mohou ústa mluviti.
Oči jsou nesytá věc.
Oči se mu smály; znamená veselost.
Oči má pro jiné; t. moudrý jiným.
Oči víc vidí než oko; t. zdání a rady cizí poslechnouti neškodí.
Co z očí, to z mysli.
Má slzy na hřebíčku.
Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.
Byli by oči vyloupali. (O Galadských apoštol.)
Dobré zpředu i zadu oči míti.
Jest mu mil co sůl v očích.
Rád o něm slyší, coby mu sůl v oči sypal.
Radči ho vidím, aby byl dál ode mne.

Od uší
Oběma ušima poslouchá. (Arrectis auribus.)
Nastav uši. (Arrige aures.)
Tenké má uši.
Má tlusté uši; t. neslyší dobře.
Jest v tom po uši.
Po něčem ucho vléci.

Od čela
Ocelivé čelo. (O zatvrdilém.) (Frons ferrea, chalybea, adamantina.)
Otřelého (vel: otrlého) čela. (Profrictae frontis homo.) – Item: Bez čela
člověk; t. nestydatý.
Nevěstčí čelo. (Nestydaté čelo.)
Došel čelem místa. (Když kdo běže o zeď zavadí aneb padna ležeti zůstane, t. zahanbení v něčem dojde.)

Od nosu
Potáhni se za svůj nos. (Vzaté buď od nešetrných preceptorů, za uši, za vlasy, za nos tahajících. Aneb od pěstounek, nešvaru dítěcí utíráním nosu ošetřující.)
Vodí ho za nos.
Člověk vybroušeného nosu. (Emunctae naris.)

Od úst neb huby
Nikdá mu huba neustane; t. o klevetném.
Nemá huby. (O tom, kdo nevčas mlčí, kde mluviti má.)
Vezmi ústa s sebou.
Jest nectné huby; t. o zlolejctví.
Co slina k hubě přinese.
Ústa a srdce některému člověku daleko od sebe stojí.
Ústa mu zavázali.
Mlčí/Mlčel, jako by mu ústa zamrzly. (O nemluvném aneb zahanbeném.)

Od jazyka
Má prostranný jazyk; t. o. klevetném.
Nemá jazyka přirostlého.
Nemá v jazyku kosti; t. mluvný jest.
Co mu na jazyk přijde.
Měj jazyk za zuby. (Neb: dobře jazyk za zuby míti.)
Třetí jazyk rychlejší než pták. (Eccles. 10, 20.)

Od zubů
Řídké má zuby; t. snadno skrze ně cedí, rád klamá.
Za zubůtě se chleba najísti.
Div sobě pysků neuhryze.
Kdo dal zuby, dá i chléb.

Od hrdla
Smrdí mu z hrdla.
Spadl mu čípek.

Od žíly
Žíly dobré v něm není.

Od krve
Krve by se v něm nebyl dořezal.
Jde do něho krev.

Od srdce
Srdce mu dojali, t. upadlo. (Animus in pedes decidit. Homer.)
Není mu k srdci.
Kamenné srdce; t. zatvrdilý.
Srdce by rozdělil.

Od žaludka
Studeného jest žaludka. (O nemlčelivém, kterýž nic zažiti neumí, všecko vrací.)
Nic mu v žaludku nezůstane, nemůž zůstati.

Od plíc
Z plíc se toliko směje.
Chlubné plíce lezou z hrnce.
Víc lže, než dýše.

Od břicha
Břicho neuprositedlná věc; t. o hladu.
Taktě mu břich měkký jako mně.
Rozpukl by se on, kdyby co v sobě zadržel.
Má kosti v břiše, nemůž se ohnouti.
Rozpukl by se závistí.
Není ho než břich. (Abdomini natus.)

Od ruky
Má lepké ruce, neb dlouhé.
Když ruku ruka myje, (a) bývají obě pěkné.
Štěstí jde pod ruku; t. poddává se.
Lenivá ruka hotové neštěstí.
Ruky když nepřičiníš, samo se neudělá.
Vstrče ruku za pas, bych to udělal.
Čtyry ruce víc udělají než dvě; t. nepohrdati pomocí.
Několika rukám snáz.
Přejímají sobě ruce. (Tradunt operas mutuas.)
Podati ruky.
Oběma rukama (t. rád) začal (t. usiloval).
Nelitoval rukou.
Již jest před rukama; t. o přítomné věci.
Věrná ruka nic netratí.
Věřím, co v rukou držím.
Položím ruku na ústa svá. (Job. 39, 34.)
Mnoho rukou, málo díla. (Viel hirten, Übel gehütet.)

Od hrsti
Již ho má v hrsti.
Přišla mu víra do hrsti.

Ode dlaně
Holo na dlani. (Kde nic není.)

Od prstů
Řídko sobě, co lidé z prsta vyssují. (Non omnio falsum est, quod populi
rumore jactatur.)
Prstem se ho dotekl.
Podáš-li mu prstu, ujme tě za celou ruku.

Od nohy a paty
Noha nohu podpírá a stojí obě dobře.
Daleko pata oka.
Na svých vlastních nohách choditi.
Paty bych mu líbal.
Div mu paty nemluví.
Patami napřed choditi; t. naopak něco dělati, kvapně.
Ze všeho on nohu vytáhne. (Unde sumptum? Z bláta-li? Či z klády žalářné?)
Kráčej ty svým krokem. (Dělej tak, jak můžeš ty, ne jak jiný.)

Od nehtů
Nechať sobě nehty obřeže, aby se nezdrápal; o hněvivém se říká.
Drbá se, an ho nesvrbí.
Vydrbal mu slušně.

Od postavy
Jest pravé kopí.
Pravý pídí mužíček.

Od kůže
Dobrý, až na něm kůže praští. (Co to?)
Ten neodejde s celou koží.

Od vůle
Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké pivo pí.
Co musí, to on rád.

Od mysli
Dobrá mysl půl zdraví.
Věc paměti hodná.