Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XXXIX. Od vandrovnicství
Pro stezku silnice neopouštěj.
Proraženou cestou leckdos trefí. (Inventis facile est addere.)
Těžko toho vodit, co nemůže chodit.
Voditi za nosem; t. škrabati.
Všudy byl; všudy nos vstrčil.
Přišlo mi skrze oheň a vodu jíti.
Vleče se co můra; o lenivém se říká.
Nekráčí šlépějemi otce.
Vyjdi, nač vyjdi.
Oběma nohama utíkal.
Na čtyřech nohách dál zajde než na dvou.
Jak běžel, tak běžel.
Běž, jakť skoku stačuje.
Pospíchej znenáhla.
Pomalu jda, dál ujdeš.
Patami napřed kráčeti neb choditi.
Patami zaplatiti; t. utéci.
Paty ukázati.
Nepůjde snadně zpátkem.
Nedovandroval; t. nepřeučil se.
Šel jako s listy.
Co prudce běží, skoro dobíhá.
Jest na poskoku. Jest na té cestě.
Hotov pěšky i na koni.
An chodí, co by mu z nosu kapalo.
Nemůžem-li tudy, půjdem jinady.
Ukrátiti mu skokův, aby tak nehejsal.
Hleď, aby nezabloudil.
Až kulhavý přijde; t. poslednější posel přinese něco jiného
než první pokřik.
Již sem se odtud vrátil; t. myslí, t. o čem mi pravíš, již sem
na to sám myslil.
Nemáš-li koně, choď pěšky.
Dojde čelem místa.
Zavésti něco. Opět zavedl.