LIII. Od stavení Do kouta někoho vehnati. (Do nesnadnosti, odkudž nemůž.) Kdo nemá okenice, můž slámou zahraditi. Leda se věchtem díra zastrčila. Vtípil se došků trhati. Slaměná to přikrývka. (Mdlá zástěra neb výmluva.) Spadl z lavice. Jako by té stěně mluvil. (O zatvrdilém.) Stěná zbílená. (O pokrytci.) Lže ve všecky v hambalky. (Směle rozpouštěje.) Ode dveří vzatá: Před cizími dveřmi mésti. Meť před svým. Nemnoho já mu dveří polámu. Nemnoho kličky ohladím. Nestrkej prstu, kde se dvéře scházejí. Již jest ve dveřích. Všecko se na něm odvírá i zavírá. U prahu skáceti. (A janua aberrare.) Netrefiti do dveří. Špatně vrzá. (O mizerném řečníku.) Hlavou zdi neprorazíš. Jako by za stěnu zastoupil.