Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LVIII. Od domovní správy
Všudy dobře, doma nejlép.
Přestaň na domácím.
Již sme doma.
V svém domě každý jest pánem.
Není žádného doma.
Nemá všech doma. (Rozumů; nemůž všeho rozumně říditi, jako
hospodář, když čeledi doma nemá.)
Vlastní chalupa peklo i ráj.
Doma zrostlé tele. (O neprovandrovalém.)
Za pecí válený. (též)
Kdo v peci bývá, jiného tam štárá.
Dům jeho jest špižírna chudých. (O štědrých.)
Nezavírá před přítelem domu svého.
Všeckoť se to domů vrátí.
Pan Drbal z Nemanic k němu se přistěhoval.
Schované se hodí. (Bonus Servatius facit bonum Bonifacium.)
Jednou špic, po druhé nic. (Paronomasia.)
Málo k málu a vždy víc.
Peníz, který přichováš, jest tak dobrý jako ten, který vyděláš.
Nejde z tvého měšce.
Čí chlíb jím, toho píseň zpívám.
Pán hrdý, chléb tvrdý, ohlédnu se jinde. (Toli do Paronomasií?)
Po obědě lžice hledati.
Psa kusem chleba spokojí.
Malé děti, malá starost, hrubé děti, hrubá starost.
Zvláštních lidí děti nezdary. (Heroum filii noxae.)
Věrný slouha nezaplacený klénot.
Není dobré znamení, když čeládka mnoho tratí, aneb nachází.
Uč své děti kaši jísti.
Svého hledět jest nejlép.
Mezi dvěma stoličkami na holo sedl; t. chybilo naměření.
Za nova řešítko. (Na hřebíčku bývá, potom pod lavicí.)
Upřímý co motovidlo.
Kdákání slepičí pro vejce.
Máš mne za onuci.
Našla hadra onuci.
Našel pod lavicí, běže za vozem.
Ten neřád darmo z lavice spadne.
Před svými umétati.
Tlustě přede.
Dotud se se čbánkem pro vodu chodí, až se rozrazí; t. všecky věci
konec mají.
Dobro mílo odkudkoli. Míl statek jakýkoli.
Jinde toho hledá, čeho doma nazbyt má.
Sprav své doma, neštrafujíc cizího.
Kdo chová svého, nebude žáden cizího.
Kdo svého nehledí, nedlouho dědí.
Propálil řešátko.
Groš na střechu uvrže, a spadnou mu dva.