Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LIX. Od rozličných věcí v městě
Když se možní množí, chudých přibývá. (Nebo když někteří dvory, rolí,
luky etc. skupují a spojují, chudině co zůstane?)
Bohatnouti není hřích, když se děje bez něčího ochuzení.
Bohatnouti není největší umění, ale s bázní Boží bohatnouti,
tj. něco.
Měšťan a sedlák čím se dělí? Zdí.
Kdo ve všech ulicích bydlí, zle bydlí.
Vědí sousedi, jak kdo sedí.
Dobrý soused, drahý klénot.
Vedle sousedů zlé i dobré trpěti.
Každý má dotud pokoj, pokud mu ho soused příti chce.
Sám se chválí, zlé má sousedy; t. o chloubě.
Když u sousedů hoří, odstav svého.
Na mou střechu hází a na jeho padá. (Když soused sousedu škodu
dělá, sobě tím nic neopravuje, protože věci blízce spojené všeho
jakouž takouž společnost neb účastnost mají. Míní se pak příslovím
tím, že když kdo jiného drbe neb stíhá, tím, v čem sám jest, sebe
drbe.)
Správný co bratrské hodiny.
On nebéře ouroku, protože se mu hlavní summy nedostává.
Dluh má nohy.
Řečí dosti, skutek utek.
Mlčením člověk mnoho řečí odbude.
Hrdý se pyšnému rovná.
Spadlo mu z kličky.