Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXV. Od muziky
Sladce zpívá; t. mnoho slibuje.
Nemohl jiné melodie najíti, která by se mu trefila.
Já té notě nerozumím.
Ne každý vesel, kdo zpívá.
Odzpívali mu; t. umřel. (Nebo se při pohřbu mrtvým zpívá.)
Není žádné tak dlouhé písně, aby neměla Amen; všecky věci konec
mají.
Tak se dlouho píseň zpívá, až někdy má konec.
Kdo vysoko začne, musí míti dobrý hlas, anebo přestati brzy; t. když
kdo zprudka co začíná dělati, běžeti, utráceti etc., aneb musí míti
hojný dostatek, aneb ustane brzy.
Zpívej, co umíš, dělej, co můžeš, jez, co máš, nesáhej výše sebe,
ostojíš, poznáš.
Jest sám svým trubačem; t. o chloubě.
Každý svou hude.
Jednostejně hudou. (Eandem canunt cantilenam.)
To jest až přes čáru
Potud čára. Potud až potud.
Jsou na jedné líně.
Napsáno mu bylo. (Fuit in fatis.)
Dva jednoho pán. (Ne Hercules quidem contra duos. Ab arithmeticis:
Binarius enim excudit unitatem.)