Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXIX. Od conversací
Společné utrpení, společné potěšení.
V témž jsme potupení.
Při kulhavém kulhati se naučil. (Plut.)
Kdo na zívajícího hledí, chce se mu také.
Daremná řeč nemá odpovědi.
Věc za věc, řeč za řeč. (Res vis, res porta; pro verbis verba reporta.)
Po chodu a po řeči poznáš člověka.
Zlý jazyk mnoho zlého natropí.
Kdo mluví, co chce, slyší, co nechce.
Kdo mnoho mluví, lže aneb se chlubí.
Dobré slovo nachází měkkou odpověď.
Dobrý dí, dobrý splní.
Dobrý neučiní než dobře.
Dobrý člověk každému se užiti dá.
Dobré s dobrým, a zlé samo.
Dobrého pro jeho ctnost, zlého pro jeho zlost odbýti, aneb snésti.
Jeden o voze, druhý o koze. (De coepis et alliis.)
Jakť mne pozdravíš, takť poděkuji.
Jak mně půjčíš, takť oplatím.
Děkoval bych sobě. (Dobře bych byl udělal, rád bych byl; nebo když
nám kdo jiný dobře učiní neb poradí, děkováváme.)
Ne na všecko třeba odpovídati.
Jeden blázen víc můž otázek nadělati, než mu deset moudrých stačí
odpovídati.
Dítě, opilý a blázen nejspíš pravdu povědí.
Pravda nenávist plodí. (Terent.)
O čem chceš, aby žádný nevěděl, žádnému neprav.
Mně z úst a jemu/tobě mimo uši šust; t. o neposlušných.
Jedním uchem poslouchati.
Lépe jest slyšeti: Příteli, posedni výše nežli: Příteli, dej tomuto místo.
Každý radši, když ho chválí, nežli haní. Avšak vlastní chvála smrdí.
Ne všeho zvídej, budeš dlouho mlád.
Neptej se na všecko, budeš dlouho mladý.
Veta za vetu.
Chceš-li přítele ztratit, půjč mu peněz.
Čeho nemáš, neslibuj.
Kdo slíbí, ten dej.
Kdo mnoho slibuje, málo plní.
Kdo přichovává svého, nebude žáden cizího.
Blázen, kdo dává, a dvojnásobní, kdo nebéře. (Tak svět; ale Kristus:
Blahoslaveněji dáti nežli bráti.)
Blázni se sliby kojí.
Kdo jest trošty živ, bude-li bohat, bude div.
Nespoléhej na trošty cizí.
U velikého dvoru všeho dostatek, než počkati třeba. (Tak u Boha.)
Stud dvořenína nekrmí. (Viro egenti inutilis est pudor.)
Co vhod, to dobro; co příliš, to mnoho.
Žádný není bez Než. (Nulli sunt visi, qui caruere Nisi.)
Co nás mrzí, to se nás drží.
Kdo má škodu, o posměch se nestarej.
Jaká půjčka, taková oplátka.
Kdyžs pil, plať.
Vždycky má noviny.
Chce-li kdo novinu, jen k němu.
Při zlém často dobrý utrpí.
Nedověřovati jest opatrnost. (Item: Není to nevěřiti, ale k víře
dohlídati.)
By se on rozpřísahal, já mu nevěřím.
Věř, však komu věz.
Kdo k věření snadný, snadný k oklámání.
Dvojí jsou na světě lidé, jedni, co se rádi hněvají, druzí, co na ně
nedbají.
Minulé věci nepykej, nepodobné nevěř, a čeho míti nemůžeš,
nežádej.
Dobré se dlouho pomní a zlé ještě dél.
Nenarodil se člověk ten, kterýž by se slíbil lidem všem.
Kde tě rádi vidí, nečasto bývej, a kde nerádi, nikdy.
Dobré zachování za bohatství stojí.
Starému, bývalému a velikému pánu musí se věřiti.
Kdyby nebylo přijímačů, nebylo by zlodějů.
Pán Bůh stvořil volky a čert spolky, hleď každý své tobolky.
Všecko možné. (Když zdvořile něčí vypravování v pochybnost
beřeme.)
Netřeba hádati; kdo ví, nebude-li tak.
Netřeba pětkrát říkat; t. můž se státi.
Nevděčnému nic není vděk, by mu pak i pěstí za krk dal.
Kdes nepoložil, nebeř.
Domnění mnoho v pytel vchází.
Čí chléb jíš, toho píseň zpívej.
Chlub se cizím, kdo svého nemáš. (Daedali alae.)