Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXXI. Od bolestí, nemocí a smrti
Kde bolest, tu ruka, kde milost, tu oči.
Jedna bída za druhou.
Jedna těžkost druhou stíhá.
Bída se s bídou potkává.
Zví, po čem hoře platí.
Nebojí se nouze.
Nedotklivý vřed.
Bolavého vředus se dotekl; t. drážditi.
Na podobnou nemoc stonati.
Jako by ho na nože bral.
Jest, coby s nežitem zacházel.
Má křeč na jazyku, nesmí pravdy povědíti.
Vzpomenula babka dědka plakati.
Po nemoci, po pouti, těžko dobrým slouti.
Strach veliká věc, a smrt holé nezdraví.
Strach se smrti rovná.
Smrt nebéře, kde není.
Smrt ukáže, kdo co má. (Buď statku, neb svědomí; ono před lidmi,
toto před Bohem.)
Smrt k němu nesmí.
Má proti smrti privilegia.
To jeho smrt; t. nerádu býti.
Proti smrti není lékařství.
Chodí co po smrti; t. o smutném.
I nejmenší červík, když se na něj nastoupí, kroutí se a brání smrti.
Smrt jest hořký traňk.
Kdo umřel, ten tam.
Lépe poctivě umříti než potupně živu býti.
Smrt bez příčiny nepřijde. Smrt sobě příčinu najde.
Mrtvý pes nekouše.
Smrt nevybírá, bere pořád.
Lepší slaměný život než hedbávná smrt.
Mladý umříti může, starý musí.
Smrt na zuby nehledí. (Mladý-li kdo, či starý. Přípovídka od konířů,
kteříž koně nekupují, leč podlé zubů.)
Zapomněl dýchati.
Zabral se. Odebral se k starému houfu.
Schoval se. Skryl se. Zavřel oči.
Všecken na onen svět hledí; zn. smrt.
Živí se všeho dočekají a mrtví doleží.
Živé i mrtvé, bylé i nebylé zpraviti; t. klevetný přesoudí.
Již ho hlava ani zuby nebolí.
Umrlého snadno bíti. (Jazykem, když za sebe již odpovídati nemůž,
mortuos flagellare.)
Nemocnému všecko hořko.
Bolest mlčeti nedá.