Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

LXXXI. Varia
Zdráhati se neškodí. (Auismo uti non. es incivile.)
Pozdrahaje se, přijmi a poděkuj.
Tanly vanty, zač babo tvaroh. (Apinae tricaeque et si quid vilius istis.)
Na ty tanty vanty já dcery nedám.
Neříkej huj, až přeskočíš; ne triumphum ante victoriam.
Šibenice hodný. (Culeo dignus.)
Katova práce; t. člověk nešlechetný, k šibenici aneb meči rostoucí.
Není se kdy ani ohlednouti (nemá se kdy ani zastaviti);
o zaměstnaném člověku. (Cui nec ad aures scalpendum otium est.)
Když se páni svadí, sedláci nastavte vlasů. (Quidquid delirant reges,
plectuntur. Achivi.)
Hodmo, bodmo, vše bije. (Adverbiiun starých bylo na mo; ut raniti
někoho sečmo, bodmo, řezmo. hodmo (a ješlě říkáme řkomo). Když se
ledy před soudcem vymlouval,. že nebodl, jen uhodil, soudce: Hodmo,
bodmo, vše bije.
Hedbávi od panny.
Kdo má zlou ženu, veď ju na pouť do Kyjova, a z Kyjova do Buchlova,
a z Buchlovic do Modřic, napraví se.