Můj kocourek, aneb proč ho tolik miluju 2.díl

Kastrace a veterinář:

Dva měsíce před Matýskovými prvními narozeninami jsme se rozhodli sice pro drahou,ale přes to velmi důležitou "operaci".V tuto dobu Matty dospíval a proto spousta jeho kousků překračovala veškeré meze.Bylo to pro mne sice velice těžké,ale myslím,že jsme udělali dobře.Pár dní před onou kastrací jsme zašly za veterinářem,který určil datum a čas.

V osudový den byla hrozná zima.Sněžilo a i přes fakt,že byl v přepravce jsem věděla,že se bojí a tuší,co se bude dít.Když jsme přišly na veterinu,doktor si jej okamžitě vzal.Chudáčka jsme ještě držely,když mu doktor píchl injekci,která jej měla uspat.Rozloučila jsem se a s mámou si šla sednout do čekárny.Ani né za hodinu nám ho vrátil,ale co to? Když jej přinesl,kocourek spal a ani se nehnul.Veterinář mu otevřel oči a mě ho bylo tak líto.Byl vystrašený a unavený.Odnesly jsme ho domů,kde jsme jej pomalu vyndaly z přepravky a položily na oranžovou dečku.Spal velmi dlouhou dobu,ale přes to se mu pořád muselo hlídat dýchání.Co pět minut jsem k němu chodila a kontrolovala,jestli správně dýchá,nebo se nevyskytl nějaký jiný problém,který by ho vážně ohrožoval na životě.Naštěstí se za cca dvě hodinky probral a vypadal hrozně utahaně.

Zrovna jsem ležela v posteli,když k tomu došlo.Matýsek pojal podezření,že je v pořádku a začal se potácet po bytě.Pokoušel se vyskočit na stůl,tvrdě padal a narážel.Nakonec se mi ho pomohlo zkrotit.Donutily jsem ho pít a něco sníst,ale bohužel to všechno okamžitě vyzvracel.Šlo to s ním z kopce celý dlouhý den.

Příští ráno už byl v pořádku.Nezvracel,ani se nemotal.Byl sice trochu nejistý,ale to se během dne zpravilo.Sice si prožil peklo,ale dnes musím říct,že mu to vážně prospělo.Vidět ho bezmocně ležet......mohl umřít,ale i takové rizika jsou nutné podstoupit pro to,aby se zvířátku ulevilo.Počítala jsem s tím,že se mu něco mohlo stát,že by se něco mohlo pokazit,ale věřila jsem a vím,bylo to kruté vidět a nemoct mu nijak pomoc,ale on to zvládl a on má můj respekt.