Ne všechno, co nosíme v hlavě, je naše

Věděli jste, že některé pocity, myšlenky, které nosíte v hlavě, nejsou vaše? Napadlo vás někdy něco takového? K napsání tohoto článku mě přivedly mé osobní zkušenosti a také zkušenosti s klienty v koučinkovém křesle.

Neinformovaní dospělí
Dospělí si často myslí, že děti při hře nevnímají dění kolem sebe a neposlouchají, co a jak si jejich blízcí sdělují. Případně že tomu přece nemohou vůbec rozumět! Jedná se však o velký omyl!

Vysavače informací
Malé děti jsou doslova jako vysavače: nasávají do sebe vše, co se kolem nich děje. A dokonce zachycují veškeré pocity a nálady svých blízkých, většinou svých rodičů. A protože pro dítě jsou rodiče tím nejdůležitějším, tou zásadní autoritou jeho života, ukládají se informace od rodičů s velkou vahou. A zároveň se stejně velkou vahou mají na další život človíčka zcela zásadní dopad.

Naprostá důvěra
Děti svým rodičům naprosto důvěřují. Vždyť jsou v prvních letech svého života na rodičích zcela závislé. A vše, co přichází od rodičů, považují za pravdu, že to tak prostě je.

Výsledek?
V dospělosti pak mnoho z nás prožívá řadu trpkých životních situací. Zažíváme bolestné pocity, se kterými si nevíme rady, a co je hlavní – vůbec netušíme, proč se nám to děje. Vůbec nevíme, odkud se to vzalo.

A tak máme šílené strachy, úzkosti:
• z udělání chyby (přitom jsme nikdy žádnou zásadní chybu neudělali),
• stavíme se do role oběti (přitom nám nikdo neubližuje),
• cítíme, že jsme chudáci (aniž bychom k tomu měli jediný viditelný důvod),
• máme pocit, že o nás nikdo nestojí (a kolem je mnoho blízkých, kteří nás mají rádi),
• přepadají nás pocity smutku (i když se kolem nic smutného neděje).

K zamyšlení
Všechny tyto stavy a pocity jsme nasáli-převzali od svých blízkých (rodičů, prarodičů) a nejsou vůbec naše. S naším současným životem nemají nic společného.
Každý však máme možnost se rozhodnout pro změnu a zastavit to! Zatavit toto destruktivní předávání z generace na generaci a vypustit do světa šťastné a spokojené „děti“, které si budou svůj život užívat!

Lucie Königová
Autorka tohoto článku