NĚHA...

Něha není slabost. Není ani odměna za to, že jsme byli hodní. Není něco, co si musíme zasloužit.
Něha je řeč. Jedna z nejstarších řečí na světě. Mluví dřív, než se dítě naučí první slovo.
Mluví pohledem. Mluví tichostí. Mluví rukou, která se jen lehce dotkne druhé ruky a nic po ní nechce. Mluví blízkostí, která nemusí nic dokazovat.
Možná si dnes lidé myslí, že největším nedostatkem světa je čas. Ale možná nám chybí něco ještě vzácnějšího. Schopnost být jeden druhému opravdu nablízku. Bez spěchu. Bez mobilního telefonu v dlani. Bez potřeby něco řešit. Jen být.
Dotek není jen kontakt dvou těl. Je to setkání dvou světů. Někdy stačí položit ruku na rameno. Někdy obejmout. Někdy jen sedět vedle člověka, který právě nemá sílu mluvit.
A přesto ví, že není sám.
Blízkost nevzniká tím, že jsme vedle sebe. Vzniká tím, že se přestáváme bát být sami sebou.
Tam, kde mizí přetvářka, začíná důvěra. A tam, kde je důvěra, může tiše rozkvést něha.
Možná se svět neuzdraví jen velkými objevy. Možná se bude uzdravovat pokaždé, když někdo místo odsouzení nabídne porozumění. Když místo křiku zvolí klid. Když místo odvrácení pohledu zůstane. Když místo slov „musíš“ vysloví prosté: „Jsem tady.“
Něha nemění minulost. Ale dokáže změnit způsob, jakým budeme tvořit budoucnost.
Každý laskavý dotek. Každé opravdové obejmutí. Každé pohlazení. Každá chvíle tiché blízkosti.
To všechno jsou drobná semínka. A právě z nich vyrůstá svět, ve kterém se člověk nemusí bát otevřít své srdce. Zdroj Facebook - Olga Techetová...