Nejsou na prodej

Jedna mladá dvojice vešla do nejkrásnějšího obchodu s hračkami ve městě. Manželé si dlouho prohlíželi barevné hračky, které tu byly v policích vyrovnané až do stropu. Hraček a nejrůznějších krabic s nimi tu bylo nepřeberné množství ve veselém nepořádku. Byly tam panenky, které plakaly, elektronické hračky, malinkaté kuchyňky, ve kterých se pekly dorty a pizzy, a další a další hračky.
Manželé se nemohli rozhodnout. Přiblížila se k nim milá prodavačka. Žena se jí snažila vysvětlit: „Podívejte, my máme malou holčičku, ale jsme celý den pryč a často i večer.“
„A holčička se tak málo směje,“ pokračoval muž.
„Chtěli bychom jí koupit něco, co by jí dělalo radost,“ řekla zase ta žena. „Když nejsme doma… Něco, co by ji potěšilo, když je sama.“
„Je mi líto,“ usmála se mile prodavačka. „Ale my neprodáváme rodiče.“

(Příběhy pro potěchu duše, Portál 2006)