Neptej se, jak něco ze života odstranit. Ptej se, jak to v životě přijmout.

Často se chceme něčeho vzdát, chceme to odstranit, protože to hnisá a hnisá a nikam dál to nevede... Ale chybí síla... Chybí odvaha a odhodlanost...
A tady je největší kámen úrazu...
My se toho chceme zbavit, chceme to odstranit, prostě vytěsnit ze života... Namísto toho, abychom to přijali jako cennou lekci... Jako cennou zkušenost, bez které bychom se neposunuli dál...
Často ale brečíme, protože se nám to vrací... Nedokážeme jako mávnutím kouzelného proutku či zázrakem vše odstranit a to zejména potom nejvíce z mysli a myšlenek... Takže to nevědomě živíme a podporujeme a potom se divíme, že se nás to stále drží...
Odpustit neznamená zapomenout, ale také to znamená poučit se z toho, něco z toho přijmout, i když to bolelo, doslova rvalo srdce na kusy...
Nesnažme se za každou cenu něco, co nám nevyhovuje odstranit... Ale zkusme přijmout, co nám přinese další budoucnost, pokud vše přijmeme takové, jaké to ve skutečnosti je a přestaneme si něco nalhávat a v něčem se omlouvat... Ono to totiž nakonec stejně odejde samo a dost možná i bez našeho přičinění...
Pavel/Merlin