O dechu

Hezký den! Jak se Vám dnes dýchá?
A proč se tím vůbec zabývat? Dýchání je přece automatické a vzduchu si vážíme tak málo, že o ignorovaném člověku říkáme „On je pro mě vzduch“. (Napadá mě, že lidi z ponorek nebo Mezinárodní vesmírné stanice to neříkají, nebo jestli, tak v úplně opačném významu.)
Dnešní Zpravodaj bude právě o dechu, protože dech má v duševním zdraví svou velkou úlohu.
1. Jak se nadechujeme
Jdou Vám při nádechu ramena vzhůru? Pak by Vaše indiánské jméno bylo „Psí Dech“. Hlavní dechový sval je bránice a ta je u pupku (kousek nad). Během nádechu je dobré představit si, že si chceme vzduchem naplnit pánev. Vzduch jde tedy nejdřív do spodní části hrudníku a teprve při pokračujícím hlubokém nádechu se plní i horní část plic. Zvedání ramen znamená rychlý, neúčinný nádech, případně i hrozící překysličení organismu (a následné mravenčení, pocity na omdlení, křeče, paniku, jak dobře znají lidé trpící panickou poruchou) – to nás omezuje, když se snažíme podat fyzický výkon, ale také je to příznak nepohody a stresu. Zdravé dýchání je tedy to brániční (někdy se taky říká „břišní“). Jeho podmínkou je nemít zaťaté břišní svaly. Vypozorujte, jakým způsobem dýcháte, a zvažte, jestli byste třeba neměli co vylepšit (a zasloužit si jméno „Pulzující břicho“).
2. Zklidňující efekt dlouhého výdechu
Při nádechu je aktivní sympaticus – mozkový systém, který nás povzbuzuje a který se také uplatňuje při stresu. Výdech, to je naopak činnost parasympatiku, který má antistresové, uklidňující, relaxační účinky. Delší výdech než nádech ve stručnosti znamená uvolnění a zklidnění.
3. Dechová relaxace
Snadná, účinná, časově nenáročná. Zaměřte na svůj dech a jen ten proces nádechu a výdechu pozorujte. Při odběhnutí myšlenek vraťte pozornost zpět k dýchání. Někomu vyhovuje, když si počítá – na nádech do pěti, pak jedna-dva-tři pauza, následuje výdech na sedm a zase pauza na tři. Zavřené oči jsou výhoda. Dechová relaxace pomáhá získat odstup od aktuálního stresu, uklidňuje a propojuje nás s naším tělem (toto propojení je důležité a dnes skoro zapomenuté). Stačí pár minut. Když se někomu nedaří vydržet se soustředit na dýchání nebo nevidí hned kýžené výsledky, je potřeba to buď okamžitě vzdát, nebo vydržet a ono se to vytrénuje a všechno přijde. Relaxaci můžete praktikovat v posteli, v křesle, u rybníka, na pláži, na chalupě, v tramvaji, na poradě…
Dechem se dá zachránit život (i když dnes spíš frčí samotná masáž srdce) nebo také odpudit všechno živé kolem (v angličtině existuje k tomuto neblahému jevu kouzelný obrat „dishwasher breath“ – „dech myčky“). Úžas nám bere dech, můžeme se zhluboka nadechnout a jít na věc, třeba říct dobré i špatné jedním dechem, nabrat druhý dech a do posledního dechu bojovat.

Tak ať se Vám jde hezky srpnem, dech za dechem
Michaela Peterková