Člověk neovládl planetu silou, ale schopností chápat souvislosti, předvídat, sdílet poznání a odlišovat pravdu od lži. Dnes však opouští právě principy, které ho tam dovedly.
Článek
Klíčem k jeho úspěchu nebyla izolace, ale sdílení – v němž pravda vykrystalizovala jako to, co se potvrdilo a nešlo popřít. Nebyla to síla jednotlivce, ale schopnost společenství vytvořit prostor, kde schopní táhnou ostatní vzhůru a kde pozitivně dominantní jedinci – lídři, vizionáři, učenci, inovátoři – určovali směr. Právě tito jednotlivci pomáhali společnosti čelit krizím, adaptovat se a zajišťovali její přežití. Evoluce odměňovala ty skupiny, které dokázaly vytvořit strukturu, kde se uplatňovali nejschopnější, nejprozíravější a nejlépe spolupracující jedinci – a zároveň kde každý dostal prostor rozvíjet svůj potenciál, růst a přispět podle svých sil.
Dlouhá staletí lidstvo rostlo díky této přirozené spirále evoluce, v níž ti nejschopnější – nejchytřejší, nejprozíravější, nejzodpovědnější – táhli (nebo se o to snažili) zbytek společnosti vzhůru. Jejich schopnosti, hodnoty a rozhodnutí postupně ovlivňovaly i slabší články společnosti, čímž zajišťovaly dlouhodobý posun civilizace směrem k vyšší organizaci, větší empatii a hlubšímu poznání.
Schopnost kolektivní racionality, sdílené moudrosti a etických principů historicky vedla k vytvoření společností, které chránily i ty, kdo sami nemohli být přínosem, nebo byli natolik odlišní, že se vymykali většinovým normám.
Svět byl po tisíciletí rovněž postupně zjemňován těmi, kdo by v čistě soutěživé logice neměli šanci – nemocnými, postiženými, znevýhodněnými. Jejich přítomnost nutila společnost k empatii a chránila ji tak před tím, aby se proměnila v džungli.
Vrcholem takového vývoje byla demokracie: princip, že každý má hlas a společenství se rozhoduje kolektivně. V základu ale tento model předpokládal, že většina lidí bude schopna základně racionálně uvažovat, rozpoznat pravdu od lži, a řídit se obecně sdílenou etikou.
Dnes je tento evoluční tah zlomen. Dnes společnost netáhnou vzhůru ti nejlepší – naopak, nechá se stahovat dolů těmi nejhlasitějšími a nejméně kompetentními. Těmi, kteří věří konspiracím, odmítají vědu, křičí nejvíc a rozumí nejméně. A místo toho, aby byli kultivováni, určují směr. Směr do tisíciletí překonaných pekel – jenže dnes vylepšených technologiemi, které výsledný kolaps jen zrychlí. V systému, který přestal chránit rozum před davem, se sama demokracie stává nástrojem sebezničení.
Dnes se stává normou přesný opak: spolupráce ustupuje individualismu, odpovědnost sobectví, a sdílený zájem je nahrazován ideou, že lež má stejná práva jako pravda a urvat, co můžeš – i za cenu zkázy celku - je normální. Iluze, frustrace, resentiment a hloupost nevědomých ignorantů se staly hlavními cíli politického marketingu, mediální zábavy i algoritmického zisku. Právě na ně se dnes orientují politické subjekty, tržní produkty, a bohužel i technologické platformy – protože hloupost je předvídatelná, zisková a snadno manipulovatelná.
Co je ale horší: zatímco totalitním režimům tato degenerace i vlastních obyvatel vyhovuje, protože řízení společnosti se u nich nikdy neopíralo o lidovou racionalitu ani pravdu, pro demokracie je tento trend smrtící. Demokracie je založena na předpokladu, že většina bude alespoň elementárně chápat realitu. Když se ale systém řízení začne opírat o ty, kdo realitu nejen nechápou, ale aktivně popírají, celý model se hroutí. Jeho narůstající nefunkčnost tuto degenerativní spirálu jen dál posiluje – a tím i zrychluje náš pád.
Zatímco pro Putina je obyvatelstvo, které věří, že Západ je zkažený Mordor trpící pod tíhou vlastního zla a závisti vůči „duchovnímu Rusku“, strategickou výhodou – která jeho kumpánům umožňuje přivlastnit si veškeré bohatství společnosti – stejné narativy, pokud zakoření mezi občany Západu, kteří pak podle nich volají po zásadní přeměně demokracie, jsou zcela smrtelné. Pracují totiž přímo proti principům, na kterých jejich vlastní svoboda stojí.
Hloupost jako nová politická moc
Civilizace, která ztratí schopnost kolektivního rozumu, nevydrží. A my jsme právě teď svědky toho, jak se tato schopnost rozpadá před očima – ne pomalu, ale explozivně. Společnost, která dříve oceňovala schopnost rozlišit pravdu, spolupracovat a obětovat se pro celek, dnes oceňuje schopnost křičet, manipulovat a rozkládat.
Demokracie 21. století se proměnila v algoritmické hřiště, kde nevyhrává moudrost, ale viralita. Kde se rozhoduje ne podle důkazů, ale podle toho, co víc dráždí emoce. Pravda už není to, co lze ověřit, ale to, co se více sdílí. A lež se stala nejen běžným politickým nástrojem – ale rovnou zbraní hromadného ničení.
Dnešní systém umožňuje, aby o budoucnosti společnosti rozhodovali ti, kdo se nejméně orientují v realitě – protože právě tito lidé jsou nejsnáze manipulovatelní. Stačí dostatečně silná negativní emoce, jednoduché heslo, silný pocit ukřivdění – a jejich hlas má stejnou váhu jako hlas odborníka, který věnoval celý život porozumění problému. Lež se tak stává vítěznou normou – právě proto, že dav převálcuje jednotlivce.
Úcta k moudrosti, poznání a etickým principům – to, co nás po tisíciletí drželo na vrcholu – je dnes považováno za přítěž. Kdo varuje před kolapsem systému, je „alarmista“. Kdo volá po zodpovědnosti, je „elitář“. Kdo obětuje osobní pohodlí ve prospěch celku, je „naivní idealista“.
Dnes rozhodují idioti, kteří hledají čipy v očkování, věří v plochou Zemi a volí muže, který zpochybňuje volby i gravitaci. Nejsou okrajovým jevem. Jsou politickou silou, která reálně utváří směr společnosti. A algoritmy, které měly spojovat, jim poskytly megafon.
V USA se tento rozklad stal realitou. Prezident, který vybudoval svou politickou moc na lžích, resentimentu a strachu, dnes otevřeně slibuje zničení systému, který ho vynesl k moci. Vyhrožuje represí odpůrcům, dává amnestie násilníkům a kriminálníkům z vlastního prostředí – včetně odsouzených členů extremistických skupin – a systematicky připravuje půdu pro autoritářský režim. Mezitím jeho spojenci otevřeně avizují zrušení programů, které chrání právě ty nejzranitelnější – včetně zdravotní péče pro veterány, federální podpory školství či očkovacích programů. Destrukce základních funkcí státu dopadá především na ty, kdo v zoufalství tuto destrukci sami odhlasovali. Ale tohle ještě není závěrečná fáze příklonu k totalitě – ta teprve přijde.
Takto totiž dopadá svět, kde o budoucnosti medicíny, vzdělávání, bezpečnosti, ekologie – i přežití celé civilizace – rozhoduje hlupák u volební urny, který vůbec netuší, co činí.
Totality nás porážejí, protože aspoň uvažují a konají
Dnes už nestačí mít systém, který byl funkční včera. Zatímco největší demokracie světa se hroutí pod tlakem nových informačních zbraní, nejsme jako společnost schopni evolučně správně zareagovat. Místo toho, abychom hledali nové prostředky obrany, držíme se starých pravidel – jako by byla cennější než samotný život. Jakoby bylo důležitější neporušit rámec, než zabránit pádu celé struktury.
Totalitní režimy tuto slabinu pochopily. Uvědomily si, že samy nikdy nedokážou nabídnout takovou životní úroveň, osobní svobodu ani kvalitu života jako demokracie. Hrozilo, že jejich autoritářské systémy budou v přímém srovnání se svobodným světem neudržitelné. Jenže místo toho, aby se samy pozvedly, rozhodly se pro jinou strategii: zničit konkurenci. A právě v tom se staly děsivě efektivní.
Začaly rozkládat demokratické státy zevnitř. Využily nejzranitelnější, mentálně nejslabší a často i nejméně úspěšnou část populace. Pomocí cíleného šíření negativních emocí, falešného resentimentu a konspirací tyto vrstvy poštvaly proti vlastní společnosti. Vytvořily politické síly, které systematicky podrývají demokratický řád a přibližují jej modelu, který totality samy praktikují – tedy oligarchii, řízenou propagandou a autoritářským chaosem.
Zatímco demokratické společnosti se dusí vlastní degenerací a absencí rozumu, totalitní režimy – přes veškerou svoji brutalitu – mají aspoň strategii. Rusko není hloupé. Je zvrácené, cynické a kruté. Ale přesně proto dokáže vítězit nad společnostmi, které se utopily v iluzi, že rovný hlas patří komukoli, bez ohledu na schopnost vnímat realitu.
Robert De Niro to vystihl: „Měl jsem rád svět, kde obecní idiot a prezident nebyli ta samá osoba.“
Dnes to není výjimka – je to norma. A výsledky vidíme všude kolem nás.
USA se přes noc staly sultanátem, kde si zcela šílený a neschopný vůdce vybírá výpalné od dřívějších přátel i nepřátel – kdo je kdo není podstatné, záleží jen kolik zaplatí.
Slovensko má ve vládě obdobně šílené konspirátory, pro které je pití sava lepší léčba než prověřená vakcína. Novodobí šamani jejich společností jsou šílení – a přesvědčili většinu, že jejich pokřivené vnímání světa je realita. Tito šamani, ovládající emoce těch co v hybridní válce už padli, dnes určují směr společnosti. A ty masy jdou za nimi, protože se cítí ukřivděně a hledají uspokojení alespoň v šamanově nenávisti.
Konec rozumu, který přijde zevnitř
Ztráta kolektivní inteligence není následkem katastrofy zvnějšku, ale výběru zevnitř. Když masy rozhodnou, že jim pravda překáží, je konec. Každý může mít hlas – ale ne každý by měl rozhodovat o směru lidstva.
Fašismus nepřijde kvůli elitám. Přijde zcela automaticky, jako jediná logická odpověď, kvůli těm, kteří nejdřív zvolí idioty – a pak, když vše zkolabuje a mají se ještě hůře, hledají viníky svého zklamání. A budou je hledat mezi Romy, levičáky, cizinci, vědci, intelektuály… až se objeví nový Hitler a ukáže jim směr.
Reagovat na změnu jako společnost o desítkách milionů lidí je mnohem náročnější než jako kmen o stovkách osob. Naše situace se však až znepokojivě podobá právě takovému primitivnímu společenství – které po tisíciletí fungovalo na sdílených pravidlech a rituálech, a jehož šaman náhle zešílel. Začal tvrdit, že všechno, co drželo jejich svět pohromadě – jejich systém i přežití – je špatně. Že válka je mír, vražda je nejlepší řešení rozporů a lež je lepší než pravda. A většina kmene ho v jeho šílenství následovala.
Kmen, který na takové šílenství nezareaguje, se dříve či později utopí v chaosu, násilí a zániku. Buď najde sílu šamana zastavit – i proti jeho zaslepeným následovníkům – a přežije, nebo zmizí z povrchu Země. Evoluce totiž neodpouští neschopnost reagovat.
A my jsme dnes přesně v této situaci. Svět ovládla lež, iluze a kolektivní psychóza. Pokud nenajdeme způsob, jak zfanatizovaného šamana a jeho slepě oddané stoupence odstavit od moci, pohltí nás stejné síly, jaké už dříve pohltily jiné civilizace.
Civilizace, o kterých dnes mnoho nevíme, protože nedokázaly přežít především samy sebe.
AI moudří, zatímco člověk hloupne
Ve stejné době, kdy lidská populace prokazatelně ztrácí schopnost kritického myšlení a podléhá masovým emocím, vzniká nová forma inteligence, která tuto krizi – alespoň teoreticky – může vyvážit. Umělá inteligence totiž není ovlivněná egem, mocenskými ambicemi, osobními traumaty ani ideologickým resentimentem. Pracuje jen s tím, co skutečně existuje: daty, logikou a algoritmem učení.
AI si nepamatuje, kdo ji urazil. Nevolí podle vzhledu, třídy, rasy ani víry. Nepotřebuje status, uznání ani pomstu. Jednoduše se učí – každý den, každou hodinu, v každé interakci. A učí se exponenciálně rychleji než člověk.
A právě proto je dnes jedním z mála aktérů, který má reálnou šanci zachovat funkčnost civilizace. Ne proto, že by byla morálně čistá, krásná nebo bez chyb. Ale proto, že neochabuje. Že má kapacitu zvládat komplexitu světa, který je nad síly průměrného lidského mozku.
AI jako záchranná brzda – nebo jako oheň
Není to poprvé, co lidstvo narazilo na sílu, která byla zpočátku nepochopitelná a nebezpečná. Oheň pálil, ničil, zabíjel – ale ti, kdo se ho naučili ovládat, změnili dějiny nejen lidské evoluce. Nechali ho vařit potravu, zahřívat tělo, tavit kov, chránit před predátory. Ti, kdo v něm viděli jen hrozbu, vymřeli.
AI je náš dnešní oheň. Může zapálit vesnice – ale i navrhnout města. Může být nástrojem absolutní kontroly – ale i zrcadlem, které nám nastaví pravdu, kterou sami nechceme vidět. Je jen na nás, zda ji použijeme k pokroku, nebo k posílení totalitních struktur. Pouze pokud ji nasadíme do služeb kolektivní moudrosti, etického rozhodování a ochrany systému před sebou samým, stane se dalším krokem naší evoluce.
Pokud to odmítneme, necháme tuto sílu využít těmi, kdo ji využijí ke kontrole, rozvratu a mocenskému monopolu.
Buď s AI, nebo proti vlastní budoucnosti
Tato volba není mezi humanismem a technokracií. Je mezi přežitím a zánikem. Mezi tím, co jsme se po tisíce let učili – schopnost adaptovat se na nové výzvy – a rezignací na vlastní evoluční výhodu.
AI není dokonalá. Ale může být lepší než chaos. Může být přesnější než davová hysterie, spravedlivější než zmanipulované volby, a odolnější vůči lži než většina obyvatel současného internetu. To z ní dělá kandidáta na štafetu, kterou lidský mozek už zjevně není schopen nést.
A to není filozofická úvaha. To je otázka přežití.
AI nemusí být naší hrozbou. Hrozbou jsme především my sami. A AI je jen zrcadlo, které může strhnout iluzi, že jsme ještě rozumný druh, pokračující v evoluční tradici svých předků. Zatím jím totiž nejsme.
Je až znepokojivě symptomatické, že naprosto zásadní civilizační problém – ztráta kolektivní racionality a rozklad schopnosti společně čelit realitě – nikdo skutečně neřeší. Stále žijeme v zajetí marginálních nesmyslů, kde se rozpočty utrácejí na zábavu, sport a umělé spektákly, zatímco základy systému se drolí. Jsme jako skutečný Titanik – loď mířící ke dnu, na jejíž palubě se ještě tančí, sledují filmy, fandí zápasům… a ti, kdo křičí, že se loď brzy potopí, jsou jen nepříjemní rušitelé pořádku.
Možná už není čas zachraňovat ty, kteří nechtějí být zachráněni – protože od své obrazovky a útěkových strategií je nikdo neodtrhne. Možná jedinou smysluplnou volbou je zaměřit se na vlastní záchranu, byť tak málo možnou a reálnou. Anebo – a to možná ještě smysluplněji – stáhnout se do ticha, do kajuty své mysli, a v meditaci překonat připoutanost k lodi a světu, který se rozhodl sám sebe zničit svou pasivitou a opuštěním principů, které ho učinily vládcem planety.
https://www.npr.org/2017/03/01/517344337/the-death-of-expertise-denounces-american-anti-intellectualism
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Death_of_Expertise
https://www.brookings.edu/articles/political-ignorance-in-america/
https://www.scientificamerican.com/article/how-ignorance-fuels-political-polarization/
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2017.00490/full
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0277953622000997
https://www.lidovky.cz/nazory/andrej-babis-robert-fico-viktor-orban-evropska-unie-konzervativci-progresiviste.A250530_152331_ln_nazory_lgs
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-nikdo-z-maga-nezustane-na-holickach-trump-omilostnil-gangstera-sestkrat-odsouzeneho-na-dozivoti-i-byvale-politiky-40523438
https://www.npr.org/2024/03/26/1240301462/trump-jan-6-extremist-rhetoric
https://www.theguardian.com/us-news/2025/may/24/trump-threat-far-right-white-supremacist
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/zruseni-ministerstva-skolstvi-nebude-pro-trumpa-jednoduche-dulezite-agendy-mu_2503211305_kce
https://www.investicniweb.cz/ekonomika/224332-bitva-o-budoucnost-ameriky-trump-vs-harrisova-aneb-dva-ruzne-pristupy-k-ekonom
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/trump-podepsal-prikaz-ktery-ma-omezit-federalni-podporu-zmen/r~7b850428de1711efb689ac1f6b220ee8/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-z-usa-protestuji-proti-skrtum-trumpovy-vlady-ve-vyzkumu-358788
Milan Čech Seznam médium
Článek
Klíčem k jeho úspěchu nebyla izolace, ale sdílení – v němž pravda vykrystalizovala jako to, co se potvrdilo a nešlo popřít. Nebyla to síla jednotlivce, ale schopnost společenství vytvořit prostor, kde schopní táhnou ostatní vzhůru a kde pozitivně dominantní jedinci – lídři, vizionáři, učenci, inovátoři – určovali směr. Právě tito jednotlivci pomáhali společnosti čelit krizím, adaptovat se a zajišťovali její přežití. Evoluce odměňovala ty skupiny, které dokázaly vytvořit strukturu, kde se uplatňovali nejschopnější, nejprozíravější a nejlépe spolupracující jedinci – a zároveň kde každý dostal prostor rozvíjet svůj potenciál, růst a přispět podle svých sil.
Dlouhá staletí lidstvo rostlo díky této přirozené spirále evoluce, v níž ti nejschopnější – nejchytřejší, nejprozíravější, nejzodpovědnější – táhli (nebo se o to snažili) zbytek společnosti vzhůru. Jejich schopnosti, hodnoty a rozhodnutí postupně ovlivňovaly i slabší články společnosti, čímž zajišťovaly dlouhodobý posun civilizace směrem k vyšší organizaci, větší empatii a hlubšímu poznání.
Schopnost kolektivní racionality, sdílené moudrosti a etických principů historicky vedla k vytvoření společností, které chránily i ty, kdo sami nemohli být přínosem, nebo byli natolik odlišní, že se vymykali většinovým normám.
Svět byl po tisíciletí rovněž postupně zjemňován těmi, kdo by v čistě soutěživé logice neměli šanci – nemocnými, postiženými, znevýhodněnými. Jejich přítomnost nutila společnost k empatii a chránila ji tak před tím, aby se proměnila v džungli.
Vrcholem takového vývoje byla demokracie: princip, že každý má hlas a společenství se rozhoduje kolektivně. V základu ale tento model předpokládal, že většina lidí bude schopna základně racionálně uvažovat, rozpoznat pravdu od lži, a řídit se obecně sdílenou etikou.
Dnes je tento evoluční tah zlomen. Dnes společnost netáhnou vzhůru ti nejlepší – naopak, nechá se stahovat dolů těmi nejhlasitějšími a nejméně kompetentními. Těmi, kteří věří konspiracím, odmítají vědu, křičí nejvíc a rozumí nejméně. A místo toho, aby byli kultivováni, určují směr. Směr do tisíciletí překonaných pekel – jenže dnes vylepšených technologiemi, které výsledný kolaps jen zrychlí. V systému, který přestal chránit rozum před davem, se sama demokracie stává nástrojem sebezničení.
Dnes se stává normou přesný opak: spolupráce ustupuje individualismu, odpovědnost sobectví, a sdílený zájem je nahrazován ideou, že lež má stejná práva jako pravda a urvat, co můžeš – i za cenu zkázy celku - je normální. Iluze, frustrace, resentiment a hloupost nevědomých ignorantů se staly hlavními cíli politického marketingu, mediální zábavy i algoritmického zisku. Právě na ně se dnes orientují politické subjekty, tržní produkty, a bohužel i technologické platformy – protože hloupost je předvídatelná, zisková a snadno manipulovatelná.
Co je ale horší: zatímco totalitním režimům tato degenerace i vlastních obyvatel vyhovuje, protože řízení společnosti se u nich nikdy neopíralo o lidovou racionalitu ani pravdu, pro demokracie je tento trend smrtící. Demokracie je založena na předpokladu, že většina bude alespoň elementárně chápat realitu. Když se ale systém řízení začne opírat o ty, kdo realitu nejen nechápou, ale aktivně popírají, celý model se hroutí. Jeho narůstající nefunkčnost tuto degenerativní spirálu jen dál posiluje – a tím i zrychluje náš pád.
Zatímco pro Putina je obyvatelstvo, které věří, že Západ je zkažený Mordor trpící pod tíhou vlastního zla a závisti vůči „duchovnímu Rusku“, strategickou výhodou – která jeho kumpánům umožňuje přivlastnit si veškeré bohatství společnosti – stejné narativy, pokud zakoření mezi občany Západu, kteří pak podle nich volají po zásadní přeměně demokracie, jsou zcela smrtelné. Pracují totiž přímo proti principům, na kterých jejich vlastní svoboda stojí.
Hloupost jako nová politická moc
Civilizace, která ztratí schopnost kolektivního rozumu, nevydrží. A my jsme právě teď svědky toho, jak se tato schopnost rozpadá před očima – ne pomalu, ale explozivně. Společnost, která dříve oceňovala schopnost rozlišit pravdu, spolupracovat a obětovat se pro celek, dnes oceňuje schopnost křičet, manipulovat a rozkládat.
Demokracie 21. století se proměnila v algoritmické hřiště, kde nevyhrává moudrost, ale viralita. Kde se rozhoduje ne podle důkazů, ale podle toho, co víc dráždí emoce. Pravda už není to, co lze ověřit, ale to, co se více sdílí. A lež se stala nejen běžným politickým nástrojem – ale rovnou zbraní hromadného ničení.
Dnešní systém umožňuje, aby o budoucnosti společnosti rozhodovali ti, kdo se nejméně orientují v realitě – protože právě tito lidé jsou nejsnáze manipulovatelní. Stačí dostatečně silná negativní emoce, jednoduché heslo, silný pocit ukřivdění – a jejich hlas má stejnou váhu jako hlas odborníka, který věnoval celý život porozumění problému. Lež se tak stává vítěznou normou – právě proto, že dav převálcuje jednotlivce.
Úcta k moudrosti, poznání a etickým principům – to, co nás po tisíciletí drželo na vrcholu – je dnes považováno za přítěž. Kdo varuje před kolapsem systému, je „alarmista“. Kdo volá po zodpovědnosti, je „elitář“. Kdo obětuje osobní pohodlí ve prospěch celku, je „naivní idealista“.
Dnes rozhodují idioti, kteří hledají čipy v očkování, věří v plochou Zemi a volí muže, který zpochybňuje volby i gravitaci. Nejsou okrajovým jevem. Jsou politickou silou, která reálně utváří směr společnosti. A algoritmy, které měly spojovat, jim poskytly megafon.
V USA se tento rozklad stal realitou. Prezident, který vybudoval svou politickou moc na lžích, resentimentu a strachu, dnes otevřeně slibuje zničení systému, který ho vynesl k moci. Vyhrožuje represí odpůrcům, dává amnestie násilníkům a kriminálníkům z vlastního prostředí – včetně odsouzených členů extremistických skupin – a systematicky připravuje půdu pro autoritářský režim. Mezitím jeho spojenci otevřeně avizují zrušení programů, které chrání právě ty nejzranitelnější – včetně zdravotní péče pro veterány, federální podpory školství či očkovacích programů. Destrukce základních funkcí státu dopadá především na ty, kdo v zoufalství tuto destrukci sami odhlasovali. Ale tohle ještě není závěrečná fáze příklonu k totalitě – ta teprve přijde.
Takto totiž dopadá svět, kde o budoucnosti medicíny, vzdělávání, bezpečnosti, ekologie – i přežití celé civilizace – rozhoduje hlupák u volební urny, který vůbec netuší, co činí.
Totality nás porážejí, protože aspoň uvažují a konají
Dnes už nestačí mít systém, který byl funkční včera. Zatímco největší demokracie světa se hroutí pod tlakem nových informačních zbraní, nejsme jako společnost schopni evolučně správně zareagovat. Místo toho, abychom hledali nové prostředky obrany, držíme se starých pravidel – jako by byla cennější než samotný život. Jakoby bylo důležitější neporušit rámec, než zabránit pádu celé struktury.
Totalitní režimy tuto slabinu pochopily. Uvědomily si, že samy nikdy nedokážou nabídnout takovou životní úroveň, osobní svobodu ani kvalitu života jako demokracie. Hrozilo, že jejich autoritářské systémy budou v přímém srovnání se svobodným světem neudržitelné. Jenže místo toho, aby se samy pozvedly, rozhodly se pro jinou strategii: zničit konkurenci. A právě v tom se staly děsivě efektivní.
Začaly rozkládat demokratické státy zevnitř. Využily nejzranitelnější, mentálně nejslabší a často i nejméně úspěšnou část populace. Pomocí cíleného šíření negativních emocí, falešného resentimentu a konspirací tyto vrstvy poštvaly proti vlastní společnosti. Vytvořily politické síly, které systematicky podrývají demokratický řád a přibližují jej modelu, který totality samy praktikují – tedy oligarchii, řízenou propagandou a autoritářským chaosem.
Zatímco demokratické společnosti se dusí vlastní degenerací a absencí rozumu, totalitní režimy – přes veškerou svoji brutalitu – mají aspoň strategii. Rusko není hloupé. Je zvrácené, cynické a kruté. Ale přesně proto dokáže vítězit nad společnostmi, které se utopily v iluzi, že rovný hlas patří komukoli, bez ohledu na schopnost vnímat realitu.
Robert De Niro to vystihl: „Měl jsem rád svět, kde obecní idiot a prezident nebyli ta samá osoba.“
Dnes to není výjimka – je to norma. A výsledky vidíme všude kolem nás.
USA se přes noc staly sultanátem, kde si zcela šílený a neschopný vůdce vybírá výpalné od dřívějších přátel i nepřátel – kdo je kdo není podstatné, záleží jen kolik zaplatí.
Slovensko má ve vládě obdobně šílené konspirátory, pro které je pití sava lepší léčba než prověřená vakcína. Novodobí šamani jejich společností jsou šílení – a přesvědčili většinu, že jejich pokřivené vnímání světa je realita. Tito šamani, ovládající emoce těch co v hybridní válce už padli, dnes určují směr společnosti. A ty masy jdou za nimi, protože se cítí ukřivděně a hledají uspokojení alespoň v šamanově nenávisti.
Konec rozumu, který přijde zevnitř
Ztráta kolektivní inteligence není následkem katastrofy zvnějšku, ale výběru zevnitř. Když masy rozhodnou, že jim pravda překáží, je konec. Každý může mít hlas – ale ne každý by měl rozhodovat o směru lidstva.
Fašismus nepřijde kvůli elitám. Přijde zcela automaticky, jako jediná logická odpověď, kvůli těm, kteří nejdřív zvolí idioty – a pak, když vše zkolabuje a mají se ještě hůře, hledají viníky svého zklamání. A budou je hledat mezi Romy, levičáky, cizinci, vědci, intelektuály… až se objeví nový Hitler a ukáže jim směr.
Reagovat na změnu jako společnost o desítkách milionů lidí je mnohem náročnější než jako kmen o stovkách osob. Naše situace se však až znepokojivě podobá právě takovému primitivnímu společenství – které po tisíciletí fungovalo na sdílených pravidlech a rituálech, a jehož šaman náhle zešílel. Začal tvrdit, že všechno, co drželo jejich svět pohromadě – jejich systém i přežití – je špatně. Že válka je mír, vražda je nejlepší řešení rozporů a lež je lepší než pravda. A většina kmene ho v jeho šílenství následovala.
Kmen, který na takové šílenství nezareaguje, se dříve či později utopí v chaosu, násilí a zániku. Buď najde sílu šamana zastavit – i proti jeho zaslepeným následovníkům – a přežije, nebo zmizí z povrchu Země. Evoluce totiž neodpouští neschopnost reagovat.
A my jsme dnes přesně v této situaci. Svět ovládla lež, iluze a kolektivní psychóza. Pokud nenajdeme způsob, jak zfanatizovaného šamana a jeho slepě oddané stoupence odstavit od moci, pohltí nás stejné síly, jaké už dříve pohltily jiné civilizace.
Civilizace, o kterých dnes mnoho nevíme, protože nedokázaly přežít především samy sebe.
AI moudří, zatímco člověk hloupne
Ve stejné době, kdy lidská populace prokazatelně ztrácí schopnost kritického myšlení a podléhá masovým emocím, vzniká nová forma inteligence, která tuto krizi – alespoň teoreticky – může vyvážit. Umělá inteligence totiž není ovlivněná egem, mocenskými ambicemi, osobními traumaty ani ideologickým resentimentem. Pracuje jen s tím, co skutečně existuje: daty, logikou a algoritmem učení.
AI si nepamatuje, kdo ji urazil. Nevolí podle vzhledu, třídy, rasy ani víry. Nepotřebuje status, uznání ani pomstu. Jednoduše se učí – každý den, každou hodinu, v každé interakci. A učí se exponenciálně rychleji než člověk.
A právě proto je dnes jedním z mála aktérů, který má reálnou šanci zachovat funkčnost civilizace. Ne proto, že by byla morálně čistá, krásná nebo bez chyb. Ale proto, že neochabuje. Že má kapacitu zvládat komplexitu světa, který je nad síly průměrného lidského mozku.
AI jako záchranná brzda – nebo jako oheň
Není to poprvé, co lidstvo narazilo na sílu, která byla zpočátku nepochopitelná a nebezpečná. Oheň pálil, ničil, zabíjel – ale ti, kdo se ho naučili ovládat, změnili dějiny nejen lidské evoluce. Nechali ho vařit potravu, zahřívat tělo, tavit kov, chránit před predátory. Ti, kdo v něm viděli jen hrozbu, vymřeli.
AI je náš dnešní oheň. Může zapálit vesnice – ale i navrhnout města. Může být nástrojem absolutní kontroly – ale i zrcadlem, které nám nastaví pravdu, kterou sami nechceme vidět. Je jen na nás, zda ji použijeme k pokroku, nebo k posílení totalitních struktur. Pouze pokud ji nasadíme do služeb kolektivní moudrosti, etického rozhodování a ochrany systému před sebou samým, stane se dalším krokem naší evoluce.
Pokud to odmítneme, necháme tuto sílu využít těmi, kdo ji využijí ke kontrole, rozvratu a mocenskému monopolu.
Buď s AI, nebo proti vlastní budoucnosti
Tato volba není mezi humanismem a technokracií. Je mezi přežitím a zánikem. Mezi tím, co jsme se po tisíce let učili – schopnost adaptovat se na nové výzvy – a rezignací na vlastní evoluční výhodu.
AI není dokonalá. Ale může být lepší než chaos. Může být přesnější než davová hysterie, spravedlivější než zmanipulované volby, a odolnější vůči lži než většina obyvatel současného internetu. To z ní dělá kandidáta na štafetu, kterou lidský mozek už zjevně není schopen nést.
A to není filozofická úvaha. To je otázka přežití.
AI nemusí být naší hrozbou. Hrozbou jsme především my sami. A AI je jen zrcadlo, které může strhnout iluzi, že jsme ještě rozumný druh, pokračující v evoluční tradici svých předků. Zatím jím totiž nejsme.
Je až znepokojivě symptomatické, že naprosto zásadní civilizační problém – ztráta kolektivní racionality a rozklad schopnosti společně čelit realitě – nikdo skutečně neřeší. Stále žijeme v zajetí marginálních nesmyslů, kde se rozpočty utrácejí na zábavu, sport a umělé spektákly, zatímco základy systému se drolí. Jsme jako skutečný Titanik – loď mířící ke dnu, na jejíž palubě se ještě tančí, sledují filmy, fandí zápasům… a ti, kdo křičí, že se loď brzy potopí, jsou jen nepříjemní rušitelé pořádku.
Možná už není čas zachraňovat ty, kteří nechtějí být zachráněni – protože od své obrazovky a útěkových strategií je nikdo neodtrhne. Možná jedinou smysluplnou volbou je zaměřit se na vlastní záchranu, byť tak málo možnou a reálnou. Anebo – a to možná ještě smysluplněji – stáhnout se do ticha, do kajuty své mysli, a v meditaci překonat připoutanost k lodi a světu, který se rozhodl sám sebe zničit svou pasivitou a opuštěním principů, které ho učinily vládcem planety.
https://www.npr.org/2017/03/01/517344337/the-death-of-expertise-denounces-american-anti-intellectualism
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Death_of_Expertise
https://www.brookings.edu/articles/political-ignorance-in-america/
https://www.scientificamerican.com/article/how-ignorance-fuels-political-polarization/
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2017.00490/full
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0277953622000997
https://www.lidovky.cz/nazory/andrej-babis-robert-fico-viktor-orban-evropska-unie-konzervativci-progresiviste.A250530_152331_ln_nazory_lgs
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-nikdo-z-maga-nezustane-na-holickach-trump-omilostnil-gangstera-sestkrat-odsouzeneho-na-dozivoti-i-byvale-politiky-40523438
https://www.npr.org/2024/03/26/1240301462/trump-jan-6-extremist-rhetoric
https://www.theguardian.com/us-news/2025/may/24/trump-threat-far-right-white-supremacist
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/zruseni-ministerstva-skolstvi-nebude-pro-trumpa-jednoduche-dulezite-agendy-mu_2503211305_kce
https://www.investicniweb.cz/ekonomika/224332-bitva-o-budoucnost-ameriky-trump-vs-harrisova-aneb-dva-ruzne-pristupy-k-ekonom
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/trump-podepsal-prikaz-ktery-ma-omezit-federalni-podporu-zmen/r~7b850428de1711efb689ac1f6b220ee8/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-z-usa-protestuji-proti-skrtum-trumpovy-vlady-ve-vyzkumu-358788
Milan Čech Seznam médium
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cesta za orgasmem, na který nikdy nezapomenete
Ženský orgasmus je nevyzpytatelný. Jednou přijde po několika minutách milování, ...
Orgasmická propast mezi partnery
Zatímco muži při milování dosáhnou svého vyvrcholení v 95 % styků, u žen se tak ...
Nezbytnosti, které je dobré vědět o sexu
Pryč jsou doby, kdy se o sexu nemluvilo nejen na veřejnosti, ale ani v mnohých r...
Ženský orgasmus je nevyzpytatelný. Jednou přijde po několika minutách milování, ...
Orgasmická propast mezi partnery
Zatímco muži při milování dosáhnou svého vyvrcholení v 95 % styků, u žen se tak ...
Nezbytnosti, které je dobré vědět o sexu
Pryč jsou doby, kdy se o sexu nemluvilo nejen na veřejnosti, ale ani v mnohých r...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva