Odpovědi pro líné čtenáře I.

Úspěch nerovná se štěstí a jít za svým snem neznamená zrušit všechny své závazky.

Úspěch není jednou provždy daný. Pokud opustím svou profesi nebo i osobní vztah, nemusí to znamenat, že byly špatné a konec znamená prohru. Dnes si řekneme, jak dělat ty správné chyby a že při cestě za svým snem není nutné nechat rodinu umřít hlady.
V závěrečném dílu seriálu o knize Lenochova cesta k úspěchu přinášíme odpovědi na nejčastější dotazy, připomínky a komentáře čtenářů k metodám, které jsme uvedli v předchozích dvou dílech. Uvedené odpovědi můžeme samozřejmě vnímat také obecněji jako zamyšlení nad tématy, která odrážejí časté myšlenky a problémy našich čtenářů v oblasti cesty za vlastním úspěchem.

Jsem tak líný, že se nedonutím ani do toho, k čemu nás vyzývají tyto (nebo jiné) metody.
Nikde není napsáno, že můžeme dosáhnout něčeho hodnotného bez vůle, odhodlání a vytrvalosti. Implicitně o tom hovoří pasáž o překonávání nepříjemných emocí. Ale i otázka vůle a vytrvalosti je otázka míry: pokud se zabýváme oblastí, která má pro nás smysl a vnitřně nás oslovuje, je úkol pro naši vůli usnadněn. Pro ty, kteří mají spoustu plánů, jen se nemohou „donutit“ k jejich realizaci, je samozřejmě jediná rada, jak začít: Začít.
Setrvání ve fantazijním světě představ (kde je vše možné, vše ideální, vše bez námahy) je velice příjemné. Problém není to, že máte spoustu plánů. Problém většinou je, že se vám nechce pustit se do práce. Jak se do ní donutit? Opět odkazuji na metodu samotnou. Právě experimentováním, hledáním a střídáním situací, prostředí a aktivit můžeme odhalovat nejen to, co nás v životě naplňuje, ale také, co nám pomáhá v motivaci a v rozhodnutí pustit se do další práce. Jak jsem upozorňoval v jiném článku – neztrácejme čas tím, že budeme hledat motivaci před aktivitou, motivace je do značné míry právě produktem předchozí činnosti a prostředí, v němž se pohybujeme.

Úspěch nerovná se štěstí. Znám mnoho úspěšných a zároveň nešťastných.
Já je znám také a souhlasí s námi i Bill O`Hanlon, který v úvodu své publikace upozorňuje, že předkládá obecný plán, jak dosáhnout cílů a úspěchu, ať už je pro sebe definujeme jakkoli. Jeho kniha není manuálem k dosažení životního štěstí a spokojenosti. Na druhou stranu, prostá lidská zkušenost i psychologické výzkumy potvrzují určitý (ne absolutní) vztah mezi úspěchem v dosažení toho, co jsme si předsevzali, a pocitem životního štěstí. V jedné z nejznámějších teorií štěstí odhaluje Martin Seligman pět faktorů, které o životní spokojenosti rozhodují:
1. pozitivní a příjemné prožitky
2. životní a profesní závazky a naše angažovanost
3. smysluplné vztahy
4. prožívání smyslu a vnímání užitku v tom, co děláme
5. dosažení důležitých cílů a úspěchů
Dosažení úspěchu je tedy pouze jedním z faktorů životní spokojenosti. To ovšem neznamená, že není faktorem důležitým. Obzvláště a zásadně je důležitý pro určitý typ osobností, v určitém věku a v určitých životních etapách.

Chybovat je nebezpečné. Naše společnost neodpouští neúspěch.
To se vůbec nedomnívám, právě naopak. Je ovšem důležité chybovat rychle a rozumně, protože rychlé chyby jsou obvykle malé chyby. Budu li se jako manažer půl roku rozhodovat a ze všech stran vážit rozhodnutí, u nějž se následně ukáže, že bylo chybné a ohrozilo firmu, nemohu se divit, že jedna chyba může znamenat vyhazov. Přesto existuje spousta manažerů a lídrů, kteří chybují ochotně a lehce – vědí totiž jak.
• Každý nápad si vyzkouší v malém.
• Nečekají půl roku a neváží každé (imaginární) pro a proti.
• Vyzkouší si ideu na jednom zákazníkovi, na jednom projektu, na jednom oddělení.
• Pokud se neosvědčí, pak škoda nikdy není tak velká, aby ohrozila chod podniku.
Totéž lze dělat i v našem životě. Kniha nikomu neradí okamžité opuštění současné práce, okamžitou změnu životního stylu. Radí experimentovat, chybovat hned, a tedy ne zásadně. Zkusit jednu věc, druhou, třetí. Není možné, abychom ve všem, co vyzkoušíme, chybovali.

pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz