Odpovědi pro líné čtenáře II.

Co když se rozhodnu nesprávně (pro oblast, které se chci věnovat, či pro své povolání)?
Pokud se rozhodujeme na základě kritérií, popsaných v prvním dílu seriálu, pak je pravděpodobnost, že se rozhodneme absolutně špatně, poměrně malá. Spíše zjistíme, že obecný směr či určité aspekty rozhodnutí jsou dobré, a některé je třeba přizpůsobit. Že je třeba trochu změnit trasu. Ale tak to je přece s celým naším životem. Je naivní domnívat se, že jednou budu mít „vyřešeno“ a budu si absolutně jistý, že to, co dělám, je správné, a půjdu celým životem dál s absolutní radostí, bez pochyb a s neochvějnou důvěrou. To jsou psychologické pohádky.
To, že opustím nějaký předchozí směr (povolání, práci, vztah), přece neznamená, že byl pro mě špatný či já v něm neúspěšný. Podobně si nevyčítáme, že už nechodíme na základní školu nebo že si už nehrajeme s angličáky – obojí mělo ve své době svůj obrovský význam pro náš rozvoj, ale náš život se změnil, cesta vede dál. Tak bychom měli přistupovat i k jakýmkoli změnám v oblasti našeho povolání a životního stylu. Naše rozhodnutí můžeme vidět jako „nesprávná“. Ale můžeme je také vidět jako rozhodnutí, která nás někam posunula, dala nám nějakou životní lekci, z kterých jsme načerpali zkušenost a posunuli se díky nim zase dále. Lidová moudrost říká: každý chybuje, ale jen hlupák chybuje opakovaně.

Musím živit rodinu, mám práci, mám závazky – výzvy k experimentování a životním změnám zní dobře, ale brzy narazí na skutečnou realitu…
Samozřejmě, každý máme své závazky a povinnosti. Utíkat před nimi nebo se z nich nepromyšleně vyvazovat je stejně nebezpečné jako se nepokoušet o žádnou životní změnu a nedávat životu žádný směr. Je třeba vyváženosti a přiměřenosti. Jsou závazky a povinnosti, které vnímáme jako důležité, i když jejich aktuální stav nemusí být právě teď optimální. K těm samozřejmě budeme přistupovat jinak než k závazkům a povinnostem, které nás pouze obtěžují a které nechceme mít. Ale právě citované metody lze použít také k oživení, zlepšení či zefektivnění těch našich závazků a povinnosti, které jsou pro nás důležité. Hledejme, co nás naplňuje a co nás baví (nebo co nás štve) také v rámci konkrétní povinnosti či závazku. Tomu se věnujme více. Zkoušejme zde něco nového. Uplatněme zákon masivní akce. Hledejme, co se osvědčilo a na co dobře reaguje i okolí… O`Hanlon nevybízí k radikálním a nepromyšleným krokům. Metoda masivní akce neznamená, že se v životě nemáme věnovat již ničemu jinému, než experimentování v nějaké příjemné oblasti, a své blízké nechat umřít hlady. Právě naopak, i hledání správné míry může být jednou z oblastí našeho experimentování.

Popsaná metoda se zaměřuje spíše na vnější chování (experimentování) a zanedbává vnitřní prožitky a pocity.
Vůbec ne a právě naopak. Nesmíme ztotožňovat výzvu k experimentování pouze se zkoušením vnějšího chování. Naše experimenty se vždy týkají také našeho vnitřního prožívání. Sledujeme, co a jak ovlivní naši náladu a pocity. Sledujeme, jaké faktory mají vliv na zvýšení nebo snížení naší motivace. Vidíme, kdy jsou naše prožitky hodnotné a nápomocné a co z vnějšího světa je takto ovlivňuje (prostředí, řád, životní styl, aktivity… – co konkrétně)? Výsledkem analýzy a experimentování má být odhalení takových činností a aktivit, které pozitivně působí na naše prožívání. Protože manipulace naším okolím, našimi aktivitami a tím, na co zaměřujeme svou pozornost, je jedním ze zásadních faktorů, kterým ovlivňujeme své prožívání. Pouze velmi malou část prožívání můžeme ovlivnit přímo – tím, že se rozhodneme „změnit prožitek“. A tak i každá kultivace našeho prožívání musí souviset s kultivací prostředí okolo nás, se změnou našich činností, aktivit a s aktivním přizpůsobování okolního prostředí (a samozřejmě i naopak).

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz