Když se můj dědeček vrátil z Ameriky, živil se prodáváním látek, které nosil na zádech po hospodách. Vycházel brzy ráno a pozdě večer se vracel. Byl pověrčivý, ale nebojácný a schopný. Jednou procházel lesíkem, když vtom zahlédl bílou, štíhlou postavu, která – jak se k ní přibližoval – stále rostla do výšky. Neuhnul stranou. Měsíc svítil a postava mlčela. Když došel až k ní, zjistil, že přes den připevnili řemeslníci na lávku nové zábradlí, které ohoblovali, takže svítilo do dálky. Za nádherného svitu měsíce se tak dědečkova obrazotvornost i pověra rozplynula.
(E. Rieglová)
(E. Rieglová)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Nedělej si starosti
„Zkus na to nemyslet," nebo „Prostě si s tím nedělej starosti." Když to dospělí...
Jak by to vypadalo?
Jak by to na světě vypadalo, kdybychom vymazali ze slovníku slovo „odpuštění“? K...
Ale já...
Ale já... Ta dvě kratičká slůvka mi připadají velmi důležitá, až klíčová. Napoví...
„Zkus na to nemyslet," nebo „Prostě si s tím nedělej starosti." Když to dospělí...
Jak by to vypadalo?
Jak by to na světě vypadalo, kdybychom vymazali ze slovníku slovo „odpuštění“? K...
Ale já...
Ale já... Ta dvě kratičká slůvka mi připadají velmi důležitá, až klíčová. Napoví...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva