Když se můj dědeček vrátil z Ameriky, živil se prodáváním látek, které nosil na zádech po hospodách. Vycházel brzy ráno a pozdě večer se vracel. Byl pověrčivý, ale nebojácný a schopný. Jednou procházel lesíkem, když vtom zahlédl bílou, štíhlou postavu, která – jak se k ní přibližoval – stále rostla do výšky. Neuhnul stranou. Měsíc svítil a postava mlčela. Když došel až k ní, zjistil, že přes den připevnili řemeslníci na lávku nové zábradlí, které ohoblovali, takže svítilo do dálky. Za nádherného svitu měsíce se tak dědečkova obrazotvornost i pověra rozplynula.
(E. Rieglová)
(E. Rieglová)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Soucítění se sebou
Když nám někdo ublíží a my stále cítíme hněv a zatrpklost, někdy je nejsoucitněj...
Křivdy z dětství
Velice zraňujícím způsobem nepřijetí dítěte je přistupovat k němu jako k nějaké ...
Zdravý nadhled
Není zvláštní, že s cizím životem si umíme poradit lépe než se svým? Život druhé...
Když nám někdo ublíží a my stále cítíme hněv a zatrpklost, někdy je nejsoucitněj...
Křivdy z dětství
Velice zraňujícím způsobem nepřijetí dítěte je přistupovat k němu jako k nějaké ...
Zdravý nadhled
Není zvláštní, že s cizím životem si umíme poradit lépe než se svým? Život druhé...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva