Když se můj dědeček vrátil z Ameriky, živil se prodáváním látek, které nosil na zádech po hospodách. Vycházel brzy ráno a pozdě večer se vracel. Byl pověrčivý, ale nebojácný a schopný. Jednou procházel lesíkem, když vtom zahlédl bílou, štíhlou postavu, která – jak se k ní přibližoval – stále rostla do výšky. Neuhnul stranou. Měsíc svítil a postava mlčela. Když došel až k ní, zjistil, že přes den připevnili řemeslníci na lávku nové zábradlí, které ohoblovali, takže svítilo do dálky. Za nádherného svitu měsíce se tak dědečkova obrazotvornost i pověra rozplynula.
(E. Rieglová)
(E. Rieglová)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Stůj jako skála!
„Chcete vědět, kdo jste? Neptejte se. Jednejte! Jednání vás vymezí a definuje. ...
Prostředí
Není sporu o tom, že z věcí, které nás limitují, patří prostředí, ve kterém žije...
Přijměte to dobré
Jedním z největších přínosů soucítění se sebou je skutečnost, že nám nepomáhá po...
„Chcete vědět, kdo jste? Neptejte se. Jednejte! Jednání vás vymezí a definuje. ...
Prostředí
Není sporu o tom, že z věcí, které nás limitují, patří prostředí, ve kterém žije...
Přijměte to dobré
Jedním z největších přínosů soucítění se sebou je skutečnost, že nám nepomáhá po...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva