Když se můj dědeček vrátil z Ameriky, živil se prodáváním látek, které nosil na zádech po hospodách. Vycházel brzy ráno a pozdě večer se vracel. Byl pověrčivý, ale nebojácný a schopný. Jednou procházel lesíkem, když vtom zahlédl bílou, štíhlou postavu, která – jak se k ní přibližoval – stále rostla do výšky. Neuhnul stranou. Měsíc svítil a postava mlčela. Když došel až k ní, zjistil, že přes den připevnili řemeslníci na lávku nové zábradlí, které ohoblovali, takže svítilo do dálky. Za nádherného svitu měsíce se tak dědečkova obrazotvornost i pověra rozplynula.
(E. Rieglová)
(E. Rieglová)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Radostný člověk
Radostnému člověku nelze nahnat strach. Spočívá sám v sobě, a proto ho nelze jen...
Obyčejní lidé
Ježíš byl obyčejný člověk a rádi mu naslouchali právě obyčejní lidé. Jeho násled...
Loďka manželského života
Existují však loďky, které si to nasměrovaly k cílovému přístavu, k němuž chtějí...
Radostnému člověku nelze nahnat strach. Spočívá sám v sobě, a proto ho nelze jen...
Obyčejní lidé
Ježíš byl obyčejný člověk a rádi mu naslouchali právě obyčejní lidé. Jeho násled...
Loďka manželského života
Existují však loďky, které si to nasměrovaly k cílovému přístavu, k němuž chtějí...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva