Osvoboďte se konečně od nerealistických očekávání. Zkuste průměrnost jako nový životní styl

Tlak na výkon, krásu, profesní úspěch, zkrátka dokonalost ve všech ohledech nás okrádá o mír v duši, spokojený život a klidné prožívání dní. Být průměrný se zatím zkrátka nenosí. Ve světě, který ovládá neobyčejnost, výstřednost a úspěch se takové přiznání ani škatulka nepromíjí. Málokdo si přitom uvědomuje, o co všechno tím člověk přichází.

Už od základní školy sbírají děti medaile, následně sledující na sítích. Dospělí se zaměřují na výši platu, značky vozů, velikosti bytů a destinaci dovolené. Tímto honem za oceněními a sociálním statusem se všichni snaží o prezentaci nejlepší verze sebe samého. Jenže v naší kultuře se stále zvedá laťka toho, co znamená být úspěšný.

„Je snadné podlehnout očekávání společnosti a snažit se je naplnit za každou cenu, jenže nikdo si neuvědomuje, že v průměrném životě, takovém, který není výrazný, nablýskaný a dokonalý, je hluboký mír, krása i účel. Myslím, že je načase, abychom si tyto emoce vzali za své a život si skutečně užili,“ doporučuje neuropsycholog Sam Goldstein.

Tlak už od dětství
Inflace očekávání, která jsou na člověka kladená, začíná brzo. Už na základní škole. Není dostačující mít slušné známky. Je třeba mít ty nejlepší. K tomu několik cen ze školních soutěží. Dítě také musí věnovat volný čas aktivitám, které vedou k dalším medailím. Laťka se posouvá stále výš a není tedy překvapivé, že stále více studentů, kteří se vrhají do pracovního života, jsou vyhořelí, nenaplnění.

Tento závod dnes navíc přiživují sociální sítě. „Vlastní život bez filtru porovnáváme s tím, který je pečlivě prezentovaný a vyfiltrovaný k dokonalosti. Takže mladí lidé mohou na sociálních sítích sledovat dvaadvacetileté manažery zakládající úspěšné startupy, influencery v tomto věku, kteří si kupují obrovské domy, drahá auta, výhradně značkové oblečení,“ upozorňuje Goldstein.

K čemu to vede? Skuteční mladí se cítí pozadu. Hypotéku si vzít se svým příjmem nemohou, sotva platí účty. V tom okamžiku nastupuje úzkost i strach.

„Také v dospělém životě jste neustále pod tlakem. Musíte být perfektním partnerem, skvělým rodičem, věnovat se vlastnímu rozvoji, mít nastartovanou kariéru. Ideálně vstávat v pět, před prací uběhnout deset kilometrů… Existuje totiž mýtus, že plýtváte svým potenciálem, pokud neoptimalizujete každý aspekt své existence. Slyšíte, jak hloupě to zní?“ varuje odborník.

Tichá důstojnost všedního dne
Odborník doporučuje změnit narativ. „Co když ‚průměrný‘ život znamená dobrou práci, která platí účty, vztahy, na kterých záleží, a domov plný smíchu? Co když jsou to detaily, před kterými není třeba unikat, ale naopak jde o drobné kostky životní skládačky, které je třeba ctít?“

Žít život bez věčného potlesku je důstojné. Je důležité být spolehlivým přítelem, soucitným člověkem a pozitivním spolupracovníkem. Tyto role se sice bohužel jen zřídka stanou virálními, jenže utužují strukturu společnosti tak, jak to sláva a pozlátko umí jen zřídka.

Je třeba si také uvědomit, že být průměrný nesignalizuje nudu. Znamená to, že jste přijali život, který máte, místo toho, abyste se neustále snažili napodobit život někoho jiného.
„Učitelé, školníci, zdravotní sestry, řidiči, kuchaři, pečovatelky a další… To jsou ti, jejichž vytrvalá práce udržuje svět v pohybu. Možná nikdy nebudou uznávaní, ale jejich každodenní práce hluboce formuje životy všech ostatních. Na sociálních sítích se mohou jevit jako ‚průměrní‘, ale v míře vlivu na ostatní tomu zdaleka není,“ upozorňuje Goldstein.

Je třeba si také uvědomit, že být průměrný nesignalizuje nudu. Znamená to, že jste přijali život, který máte, místo toho, abyste se neustále snažili napodobit život někoho jiného. Přináší to pochopení, že jste neselhali jen proto, že nejste výjimeční – jste lidská bytost, a to je samo o sobě mimořádné.

Skrytá cena výjimečnosti
Usilovat o popularitu nebo úspěch často vede k vyhoření, úzkosti a osamělosti. Perfekcionismus plodí paralýzu, neustálé srovnávání připravuje lidi o radost. „Je namístě si přiznat, že všichni nemohou být nadprůměrní, to je statisticky nemožné. Přesto nám je tento sen stále nabízen, lidé si ho kupují a cítí se ještě hůř něž kdykoliv předtím,“ dodává odborník.

Život není soutěžní disciplínou, je to mozaika malých radostí, tichých chvil a sdílených spojení. Naučte se žít v přítomnosti, nezávoďte se sousedy, kolegy, rodinou. Nemusíte vyčnívat, hledejte sounáležitost. V rodině, zaměstnání, sobě samých.

„Zvolte si stabilitu před show, hloubku před rychlostí a autentičnost před potleskem. Dobrý život nezískáte na základě ocenění nebo algoritmů. Vytváří se prostřednictvím smysluplných stereotypů, které vás drží při zemi, jídla sdíleného v kuchyni, dlouhých procházek, malých skutků laskavosti a schopnosti odpočívat bez pocitu viny,“ uzavírá Goldstein.

Zkuste být někým, kdo sice nezmění svět, ale v tichosti, bez velkého divadla a dokonalých filtrů, umí nabídnout těm, kteří to potřebují, soucit, pochopení, a možná i talíř s večeří.

Klára Kotábová Novinky.cz