Penzisté zbytečně přicházejí o tisíce korun měsíčně. Může za to stud i zvyk

Nežádají o pomoc, na kterou mají nárok. Senioři mají obavy z úřadů i z pocitu selhání, kdyby přiznali svou bezmocnost.

Článek
Každý, kdo za bydlení a energie vydává více než 30 procent svých příjmů, má nárok na příspěvek na bydlení. Ten by měla mít téměř třetina domácností, ale realita je jiná. Ve skutečnosti jej pobírá jen zhruba šest procent domácností.

Žádá jen zlomek
Nárok by tak měl například samostatně bydlící penzista s průměrným důchodem 21 tisíc korun, pokud za nájem a energie zaplatí více než sedm tisíc. Týká se to samozřejmě i vícečlenných domácností, kde se penze nebo jiné příjmy sčítají. Pokud i tak výdaje na bydlení činí přes 30 procent celkových příjmů, mají nárok na podporu. Ta se pohybuje od 3614 korun pro jednoho či dva členy domácnosti až po 5700 korun pro čtyři a více osob, nicméně v některých případech může být i vyšší. S reformou dávek se tento příspěvek pravděpodobně ještě zvýší. Nevztahuje se to však na splácení hypotéky.

Způsobů, jak o tuto dávku požádat, je více - osobně na úřadech práce, na některých pobočkách České pošty, nebo v aplikaci Jenda, kterou spustilo Ministerstvo práce a sociálních věcí a díky které není třeba nikam chodit.

Kdysi to bylo jinak
Proč právě senioři o tuto podporu nežádají? Mohou za to nejspíše dvě věci – stud a nedostatek digitálních kompetencí pro vyplnění formulářů. S tím však lidem mohou pomoci některé neziskové organizace, které podporují seniory nebo obecně lidi v sociální nouzi.

Otázkou je, proč se zejména senioři o pomoc stydí požádat. Nejde o nic, co by je mělo jakkoliv stigmatizovat, protože na tuto dávku mají jednoduše nárok. Nicméně problémem jsou zřejmě stereotypy, které souvisí s minulou dobou i s výchovou, které se jim dostalo.

Co tím myslím? Za socialismu byly náklady na bydlení nízké a uměle regulované. O dávky nikdo nežádal. Samostatné bydlení sice nebylo zdaleka dostupné pro každého, a proto spolu často žilo více generací pohromadě, ale náklady na bydlení byly obecně velmi nízké. Nikdo o žádnou pomoc žádat nemusel.

Po revoluci přišly velké změny. Privatizace bytů a deregulace nájmů šly ruku v ruce s tržním hospodářstvím, které znamenalo počátek příjmových a majetkových rozdílů mezi lidmi. To samozřejmě vedlo k tomu, že plošná podpora už nebyla možná, a místo ní nastoupila pomoc adresná. Pro její získání je ale potřeba vlastní iniciativa. Jenže mnoho lidí bylo vychováno v tom, že pomoc má přijít automaticky.

Samostatnost a soběstačnost
Žádat o dávky může pro některé lidi znamenat určité stigma. Jako děti byly často vedeny k předčasné samostatnosti a soběstačnosti, a bohužel se s tím pojila i určitá míra bagatelizace emocí, včetně pocitu bezmoci. Žádat o pomoc nebo si stěžovat nebylo běžné, protože by to znamenalo přiznat si „selhání“. Lidé zkrátka byli vedeni k tomu, že si musí pomoci sami, a žádost o podporu je známkou slabosti. Jenže dnes se mnoho seniorů bojí požádat o příspěvky nebo odmítají pomoc, i když ji ve skutečnosti potřebují.

Jistou roli může hrát i strach z úřadů. Ty za socialismu fungovaly jako jakási prodloužená ruka státní moci a byly velmi přísné. Lidé i po letech mohou mít obavy z toho, že „něco pokazí“, nebo už předem předpokládají, že na pomoc „nebudou mít nárok“, což je utvrzuje v zažité pasivitě.

Každopádně pouhých šest procent lidí, kteří si o příspěvek řekli, je velmi nízké číslo. Je otázkou, zda lidé ve vysokém věku dokážou psychologickou bariéru, která jim brání v tom, aby o pomoc požádali, překonat. To se však nezdá příliš pravděpodobné. Možná by se k tomu měl stát postavit a začít – s pomocí neziskových organizací – vyhledávat potřebné lidi aktivně, oslovit je a pomoci jim s vyplněním formulářů. Organizace, jako je například Člověk v tísni, to už dělají, nicméně bez asistence státu se pomoc nedostane ke všem. A to by rozhodně měla, jelikož nejde o „žebrotu“, ale o nárok.

Další zdroje:

Idnes.cz: Historie bydlení: Zmapovali jsme, jak se bydlelo za socialismu, 27. 8. 2018

Velké dějiny zemí Koruny české: Dětství, Praha 2021

Pavla Čechová Seznam médium