Misionáře v severní Africe překvapilo zvláštní chování jednoho beduína. Čas od času si lehl na zem, jak dlouhý, tak široký, a přitiskl ucho k písku na poušti.
Misionář se ho zvědavě ptal: „Co to děláš?“
Beduín se zvedl a odpověděl: „Příteli, naslouchám poušti, která pláče. Pláče, protože by chtěla být zahradou.“
(Příběhy pro potěchu duše, Portál 2013)
Misionář se ho zvědavě ptal: „Co to děláš?“
Beduín se zvedl a odpověděl: „Příteli, naslouchám poušti, která pláče. Pláče, protože by chtěla být zahradou.“
(Příběhy pro potěchu duše, Portál 2013)
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Lenost
Všichni někdy bojujeme s leností. I ti nejčinorodější lidé, které znáte, bývají ...
Sebepoznání
Otec měl dvě děti: nepříliš hezkou dceru a syna, který byl ztělesněním krásy. Je...
Nenapravitelná vděčnost
Skotský kněz Alexander Whyte byl známý tím, že za kazatelnou vždy vyslovil povzn...
Všichni někdy bojujeme s leností. I ti nejčinorodější lidé, které znáte, bývají ...
Sebepoznání
Otec měl dvě děti: nepříliš hezkou dceru a syna, který byl ztělesněním krásy. Je...
Nenapravitelná vděčnost
Skotský kněz Alexander Whyte byl známý tím, že za kazatelnou vždy vyslovil povzn...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva