Přátelství je víc než láska...

Přítel je někdo, koho máte na celý život, kdežto partneři se střídají, někteří odcházejí, jiní zase přicházejí. Přítel přichází vždy, když se svět otočí k tobě zády a vždy, kdy od tebe všichni odchází. Přítel je někdo, kdo umí pohladit, když srdce bolí. Povzbudit, když se psychika hroutí a dokáže vdechnout do tvého života novou naději jako světlo nových a možná i lepších zítřků, které jistě přijdou a rozeženou ty nejčernější mračna, která nad tebou bdí.
Nepotřebuju mít davy a fronty přátel, abych si připadala oblíbená, na co taky?! Pro mě je nejdůležitější mít kolem sebe pár dušiček, které mi vždy pomohou i v těch nejhorších situacích, kdy má člověk pocit, že visí nad propastí, do které se pomalu řítí. Jen přátelé umí v rychlosti postavit most před propast a chytit v ten správný čas. Jestli může být něco jako důvod k propadnutí do deprese a pocitu samoty, je situace, kdy ztratíte někoho, koho jste dlouhá léta považovali za jednoho z nejlepších přátel, ctili jste ho, protože byl opačného pohlaví a chvílema se snažil, aby jste díky jeho přítomnosti nahlédli do mužských myslí a v podstatě do samotné podstaty mužů a jejich existence na planetě. Pro mě je taková ztráta podobná někdy i horší než rozchod. I přesto, že víte, že ten kdo od vás odejde, nestojí za nic... Ale vzpomínky a přetrvávající city, jakoby byl váš mladší bratr a vy ho bránili, vydupávali mu cestičku a plnili jeho přání aniž byste za tím viděli nějakou výhru pro sebe? To je pravé přátelství...
Láska je sice krásná věc, ale není věčná. Nejhorším druhem lásky je ta, která není opětovaná. Ta, kvůli které by člověk udělal cokoli, ale není mu to nic platné, protože to není cítěno oboustranně a velkou ránou je, když je dost ostrým a neomaleným způsobem oznámeno, že naděje, které v sobě živíme, je lepší nechat zemřít a zhasnout tu zažehlou svíci snů, přání a tajných tužeb. Od toho jsou přátele, aby nás vyslechli, poradili a snažili se nám podat pomocnou ruku.
Co když jste ale takový idiot jako já a nedbáte rad přátel, kteří to s vámi myslí dobře? Děláte si co chcete, zahráváte si s ohněm a když se spálíte, i přesto mají takt a téměř nikdy neřeknou: já ti to říkala... Občas je lepší držet se přátel a jejich rad než svých pudů a citů. Ale bohužel city převršují rozum na plné čáře a když se člověk zblázní, tak se prostě zblázní a nepomůže mu ani psychiatrická léčebna. Láska je mocná čarodějka, občas i jako nemoc, na kterou když bolí, neexistuje žádný lék... Jen čas všechno zahojí a hojí lépe když máte kolem sebe lidi, kterým na vás záleží a milují vás takoví, jací jste.
Zdroj net