Přibývá lidí s ekologickou úzkostí. Provází ji strach z vlastní budoucnosti i o život dětí a vnoučat

Máte strach, co bude s vašimi dětmi, nebo přemýšlíte, zda si je vůbec do tohoto světa pořídit? Děsí vás, když slyšíte o tání ledovců, oteplování planety, vymírání různých živočišných druhů? Pak možná cítíte vztek na společnost, že to dopustila, a zároveň se cítíte provinile, protože i vy nesete svůj díl viny. Odborníci mají pro tyto emoce pojmenování, prožíváte environmentální úzkost. A může to být velký psychologický problém.

Článek
O ekologii, změně klimatu a hrozbách, které s sebou oteplování planety přináší, se mluví poslední roky hlasitěji než kdy dřív. Ale o čem se stále moc nemluví, to jsou psychické problémy, které obavy o osud planety v mnoha lidech vyvolávají. I když se nad to třeba zrovna vy umíte povznést a jste srozuměni s tím, že kromě třídění odpadu a podobných základních principů ekologického chování toho pro planetu víc udělat nemůžete, jsou lidé, které to psychicky deptá mnohem víc. A podle odborníků jich přibývá.

Co je environmentální úzkost
Kromě pojmu environmentální úzkost můžete narazit i na slovní spojení klimatický žal, ekologická úzkost či environmentální smutek. Řeč je o negativních emocích, které v lidech vyvolávají ekologické problémy planety. Nejčastěji jde o tyto emoce, jež narušují vaši psychickou pohodu:

Strach – Z vlastní budoucnosti, ale především z budoucnosti vašich dětí, vnoučat a podobně. Jak přežijí na zničené planetě?
Smutek – Cítíte opravdu silné návaly smutku pokaždé, když zaslechnete nějakou špatnou ekologickou zprávu. O vymírání živočišných druhů, o živelné katastrofě, že někde dochází voda, nad neekologickým chováním a podobně.
Vztek – Máte vztek na společnost, svět, politiky (minulé i současné), že tohle dopustili.
Bezmoc – Můžete se chovat ekologicky, třídit odpad jako šílení, ale zároveň víte, že osud planety není ve vašich rukách, nemáte šanci ho zásadně ovlivnit. Cítíte bezmoc, lítost, frustraci.

To všechno často zastřešuje osamělost, protože ekologie je stále téma, o kterém se moc nemluví, a společnost má tendenci ho bagatelizovat. „Ty, kteří environmentální žal pociťují, může společnost vnímat jako přecitlivělé, emocionálně labilní a zveličující problémy. Proto se tito lidé obvykle začnou izolovat a nemluví o tom, co je trápí,“ vysvětlují adiktoložka a psychoterapeutka Iva Šulcová z webu Terapie.cz.

Klimatický žal na vzestupu
Tahle bagatelizace ale nejspíš brzy skončí, protože lidí s klimatickým žalem podle všeho přibývá. Ještě před pár lety byly tyhle psychické problémy spíš záležitostí vědců, již se ekologií zabývali a kteří byli dnes a denně při své práci svědky toho, jak planeta trpí a co všechno jí hrozí. Pak vše trochu zpomalil covid, protože spíš než na ekologii se celý svět soustředil na nemoc, která všem převrátila životy naruby.

Poslední roky je to ale jinak. Podle průzkumu Americké psychologické asociace (APA) z roku 2020 nejenže roste počet lidí, kteří si uvědomují, že před klimatickými změnami není dobré zavírat oči (že jsou klimatické změny nejdůležitějším novodobým tématem, uvedlo 56 % dotazovaných dospělých), zvyšuje se i počet lidí, jimž to narušuje psychickou pohodu.

Podle průzkumu APA 68 % dotazovaných uvedlo, že pociťuje alespoň malou ekologickou úzkost. A pokud se zaměříte na mladou generaci (lidé ve věku 18 až 34 let), tak téměř polovina z nich (48 %) řekla, že jsou kvůli klimatu denně ve stresu.

Jak se zbavit ekologické úzkosti
Pokud se vás environmentální úzkost týká, je dobré s ní pracovat, aby vás negativní emoce nepohltily. Snažte se o co nejekologičtější způsob života (tím snížíte pocity viny, že se na ničení planety zásadně podílíte), ale především se naučte soustředit na současnost. Radujte se z toho, co máte a prožíváte teď, než abyste se děsili toho, co vás možná jednou čeká, ale také třeba vůbec ne.

Pokud si se svými pocity a smutkem nevíte rady, nebojte se vyhledat terapeuta. „Pomůže vám pracovat s pocitem úzkosti, který pramení z nejisté budoucnosti a uvědomění si vlastní konečnosti,“ dodává Iva Šulcová.

Pokud chcete pomoct člověku v depresi, tohle mu raději neříkejte: Hlavu vzhůru a mysli pozitivně

Lucie Můllerová PROŽENY