Priorita duše

Pro někoho utrpení, pro někoho zase dar.
Někomu poskytuje vlnu rozkoše a někdo ho tak nenávidí, až se o něj dobrovolně připraví.
Život.
Nezanedbatelná lidská veličina, díky níž zažíváme mnohé. Díky němu milujeme, studujeme, pracuje a vůbec celkově fungujeme.
Když se tak kolem sebe podívám, tak si ho mnoho z nás vůbec neváží. Někdo kouří, jiný zase pije a ten zas fetuje. Ale já se ptám, proč se o ten drahocený čas takhle dobrovolně připravujeme? Co nás nutí porušovat konvence a dělat vše, co se nám zdá dobré? Nevím sám.
Upřímně sám se chovám tak, jako by každý den měl být ten poslední. Chodím usínat s tím, že možná, tento den byl tím posledním, co jsem zažil. Všechno je to, ale hloupost. Člověk se musí bouřit, aby zůstal vůbec ještě člověkem. A to zejména v dnešní zkorumpované době.
Co dodat závěrem? Snad jen to, aby se respektovala originalita člověka a jeho sebeurčení ve světě vůbec. Marná to však snaha...