Proč máme emoce?

Nechápu, proč je někdy mám. Proč někdy přijdou a jindy ne?
Nebylo by jednodušší fungovat bez nich? Nebylo. Emoce nám po celý vývoj pomáhají. Naznačují nám, co se děje v našem těle a mysli. Snaží se nás navigovat správným směrem a upozornit, jak máme reagovat. Jsou naším vnitřním radarem, který každou chvíli monitoruje, přijímá informace a důležitá data z našeho těla a okolního prostředí. Motivují nás k akci. Emoce nám říkají, jak se máme chovat, a někdy samotné chování doprovází. Ovlivňují motivaci, paměť, vnímání a pozornost a souvisí s nimi. Díky emocím se nějak cítíme, reagujeme, tváříme se a chováme. Je to něco, co dokážeme popsat a odhalit světu pouze my sami. Zkusme si větu přečíst znovu: Je to něco, co dokážeme popsat a odhalit světu pouze my sami.
Přesto se někdy snažíme „číst", jak se cítí ostatní. Předpokládáme, že naši blízcí vědí, jak se cítíme: To měl přece poznat. Vždyť mě zná. Vždyť to na mně viděl, že jsem...
Nikdo z nás stoprocentně nedokáže číst emoce druhého. Ne, opravdu nikdy nevíme, co přesně se děje v druhém člověku, ani když ho známe. Můžeme předpokládat na základě pravděpodobnosti a předchozích zkušeností...

(Nekašli na sebe, Portál 2025)