Produktivismus: horší než workholismus? II.

Mozartův GTD a mýtus „jiné doby“
Nejproduktivnější hudební skladatel všech dob byl W. A. Mozart. Za svůj dosti krátký život (zemřel v 35 letech) napsal přes 600 hudebních děl, včetně monumentálních a rozsáhlých symfonií, oper a koncertů. Pro mnohé bude jistě překvapením, že tento muž neměl pro svou produktivitu k dispozici pátou generaci iPhonu, iCloud ani moleskine a pero značky Parker.
Jeden z nejproduktivnějších psychologů byl (dnes již skoro zapomenutý) Wilhelm Wundt. Pokud dělíme objem jeho díla délkou jeho života, vyjde nám, že v průměru napsal zhruba 3 stránky textů denně. Pro mnohé bude jistě překvapením, že Wundt neměl k dispozici ani Coveyho plánovací diář, ani každý den netrávil čtením diskuzí nad nejnovějšími GTD hacky. A není to jen otázka specialistů: Newton psal o fyzice i alchymii, Leibnitz se věnoval matematice i filozofii, Helmholtz nebo Goethe se věnovali asi všemu, čemu v 19. století šlo. Všichni bez blogů o produktivitě.
„To ovšem byla jiná doba, lidé nebyli natolik zahlceni informacemi, sociálními sítěmi, plejádou možností,“ chce se chytnout pověstného stébla nadšenec produktivity, jehož záložky stránek o produktivitě dávno překročily už i tak nemalý počet urgentních emailů nespokojených kolegů a klientů, očekávajících… hotovou práci.
Pocit informační přehlcenosti je samozřejmě fakt a realita. Je ovšem mýtem, že bychom jí dnes SUBJEKTIVNĚ pociťovali hůře než dříve. Domníváte se, že se internetový geek, který do svého portfolia přidá další RSS kanál, cítí najednou více informačně přetížený než horal, který žije spokojeně se svými ovečkami a kterému najednou položíte na stůl nejnovější vydání tří novin? Pocit přetíženosti je vždy subjektivní a závisí na tom, s čím srovnáváte a co považujete za výchozí, normální stav.
Jeden z nesmrtelných teoretiků time managementu, Alan Lakein, zařadil do své zásadní knihy kapitolu “Jak zvládnout informační zahlcení” už v roce 1973. Domnívám se, že podobné kapitoly bychom našli i v knihách o životním stylu někdy z období první republiky.
Nenazývejte mě staromilcem. Zeptejte se vysoce exponovaných lidí – podnikatelů, manažerů, umělců, aktivistů – jaký systém organizování a produktivity používají. Myslím, že se na vás budou dívat dost pobaveně. Obvykle je jejich time management systém MAXIMÁLNĚ jednoduchý a intuitivní a ZDALEKA jej není možno srovnat s propracovanými systémy přívrženců hnutí osobní produktivity. Často to je jeden papírový blok, chaotické úkoly zachycené v mobilu a outlooku, bez jakékoli organizace, poznámky na rubu obálek či nepotřebných reklam. To je vše. Zbytek jsou návyky, způsoby chování, způsoby sebekontroly. Tito lidé nepřeceňují strukturu, ale nepodceňují procesy, které vedou k úspěchu.

Proč propadáme průmyslu produktivity?
Příčina, proč propadáme produktivismu, je jednoduchá a funguje u všech Průmyslů podobně: je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu “cítím se produktivní” (vybuzený motivační řečí, přečtením knihy nebo koupením nové aplikace) než skutečně být produktivní, tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem s jejich těžkostmi.
Je to podobné jako když jsme na základní škole koupili nové pero a sešit a zažívali ten krásný pocit novosti a možností… Je to podobné, jako když jsme kdykoli dříve očekávali, že AŽ (doplňte sami… přečtu knihu, zorganizuji všechny své úkoly, roztřídím své cíle podle priorit, koupím si iPhone), potom začnu a pak budu konečně produktivní.
Je snadné, ale naivní domnívat se, že celý Problém (zdravého životního stylu, produktivity) vyřeším, když budu dodržovat pět pravidel, tuto metodu, tuto techniku. Je to stejně nereálné, jako chtít pět zaručených rad a jednu metodologii na to, jak vydržet šťastný v manželství, jak být úspěšný v práci, jak najít v životě smysl.
Kdyby to bylo možné, kdyby to takto šlo – žádný Průmysl by nefungoval. Protože by pak právě jeden produkt nebo jedna kniha získala nejen jasný monopol, ale svou efektivitou by celý Průmysl zdecimovala: nebylo by dalších lidí obézních, vystresovaných, neorganizovaných…

Co tedy dělat?
Samozřejmě je dobré nevylévat s vaničkou i dítě. Není třeba stěhovat se zpátky do jeskyně nebo používat k psaní brk a pergamen. Můžeme používat metodu GTD, těšit se z designu nejnovějších online time management aplikace a nebo s uspokojením hladit stránky elegantního filofaxu. Ale je dobré uvědomit si, že nejminimalističtější moleskine (který bude předpokládám obsahovat pouze desky s jedinou kartičkou) ani šestá generace iPhonu nás nepřiblíží produktivitě opravdu podstatným krokem. Protože produktivita je problém uvědomění. Rovnováhy. Sebekontroly. Jednoduchých návyků.
Taky rád vyzkouším nový program nebo si přečtu článek na svých oblíbených fórech o produktivitě. Ale obecně jsem přesvědčen, že pokud trávíme nad jakýmkoli systémem produktivity (jeho udržováním, umisťováním položek, kategorizováním, plánováním práce, nastavováním, upravováním, čtením článků, diskutováním na fórech) dohromady více než půl hodiny denně, máme problém.
Jeho léčba není a zároveň je složitá: všímejte si, co funguje. Nedělejte, co nefunguje. Toho, co funguje, dělejte více; toho, co nefunguje, méně. A konečně, zvedněte se a prostě běžte udělat to, co je v současnosti pro váš úspěch, pokrok, zakončení projektu nebo životní spokojenost v tuto chvíli opravdu důležité. Vy dobře víte, co to je. TEĎ.

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz