Psychické stavy

Psychické stavy jsou projevem celkového stavu organismu. Jsou přechodné, mění se podle času a situace, ovšem trvají déle než psychické procesy.

Různé stupně psychických stavů závisí na úrovni aktivace (tj. na celkovém stavu organismu, zejména centrálního nervového systému). Zvýšená aktivace připravuje organismus ke zvýšenému výkonu. Rozlišujeme pět základních stupňů aktivace:
nízkou – spánek, vyznačuje se svalovou relaxací a pomalou mozkovou aktivitou;
sníženou – přechod mezi bděním (tj. stav aktivace organismu, který nespí; jedinec je chopen vnímat a uvědomovat si své okolí, prožívat emoce ad.) a spánkem, objevuje se např. při silné únavě, při usínání, po probuzení;
střední – organismus se bez problémů soustředí a koná různé činnosti, člověk má pocit svěžesti;
zvýšenou – zvýšené úsilí a vypětí, zvýšená pozornost, má krátkodobé trvání (např. při sportovních či uměleckých výkonech);
vysokou – stav vysokého napětí organismu, vyznačuje se vzrušením, podrážděností, zvýšenou srdeční a dechovou činností, svalovým napětím (např. při náhlém výkyvu životní rovnováhy, při ohrožení života).
Celkový stav organismu se neustále mění, a to v závislosti na střídání odpočinku a činností. Vyšší stupně aktivace umožňují jedinci vykonávat činnost, nízká aktivace naopak zabraňuje vyčerpání organismu – poskytuje člověku odpočinek.

Pozornost
Pozornost je psychická stav projevující se zaměřeností a soustředěností na jev, příp. činnost. Mezi základní vlastnosti pozornosti patří např.:
selektivita (výběrovost) – vybírá ze všech působících podnětů ten, který se stane centrem pozornosti;
I V rámci selektivní pozornosti můžeme hovořit také o fenoménu koktejlové party. Tento fenomén nastává např. v situaci, kdy si jedinec vyrazí s kamarády na večírek, kde je mnoho lidí. Člověk je schopný věnovat pozornost diskusi s přáteli i tehdy, když je kolem něj rušno. To je důkazem, že člověk je schopen výběrově poslouchat jen jeden hlas, i když kolem něj probíhají další rozhovory. V roce 2013 neurovědci z Kolumbijské univerzity v New Yorku zjistili, že v centrech mozku, která zpracovávají zvuky, jsou přítomné všechny zvuky, tedy i ty, které jsou ignorovány. Ve vyšších centrech, jež mají za úkol zpracovat jazyk a porozumět mu, se vyskytuje již pouze ten zvuk, který chce daný jedinec slyšet. I
trvalost, stálost – na jejím základě rozlišujeme: pozornost krátkodobou – trvá pouze po tu dobu, než je dosaženo určitého cíle (např. dokončení konkrétního úkolu) a pozornost dlouhodobou – souvisí s životními cíli člověka (např. složení maturitní zkoušky);
tenacita – výdrž pozornosti, schopnost vytrvale udržet pozornost k nějakému podnětu;
vigilita – bdělost;
intenzita – je míra zaměření pozornosti na určitý objekt (např. při intenzivním soustředěním se na učení, nevnímáme tikot hodit);
rozsah – umožňuje postřehnout maximálně 7-12 objektů;
I Intenzita a rozsah pozornosti jsou v opačném poměru. Člověk, který je intenzivně soustředěn na televizní přenos fotbalového zápasu z mistrovství světa ve fotbale, má omezený rozsah pozornosti, např. si nemusí všimnout, že před něj postavili tác s chlebíčky. I
oscilace – je přenášení pozornosti z jednoho předmětu na jiný.

Rozlišujeme dvě základní formy pozornosti:
bezděčnou pozornost – mimovolní, jejíž vznik je podnícen působením zvláštností podnětů (např. změnou v prostředí), je rychle upoutána, ale i rychle pomíjí;
záměrnou pozornost – úmyslná pozornost, slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli a volním úsilí (pozornost podporuje např. střídání různých činností, přestávky, motivace).
I Pozornost podporuje několik podmínek, např. střídání různých činností, přestávky v činnosti, motivace. Pozornost naopak snižuje únava či dlouhodobé stereotypní opakování činnosti. I

Mezi poruchy pozornosti řadíme např.:
rozptýlenou pozornost – člověk neudrží pozornost na žádném podnětu;
hypoprosexii – snížená pozornost, jež vzniká při vyčerpání i při některých psychických poruchách; hyperprosexii – zvýšená pozornost (např. zaměřená na určité děje na úkor jiných).

Vědomí
Vědomí je psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty, vnímat, prožívat, myslet a tyto procesy si uvědomovat. Můj subjektivní charakter. Je to ta část psychiky, jež zahrnuje vše, co si jedinec právě uvědomuje.
V rámci vědomí je možné rozlišovat tři základní okruhy vědomí:
prožívání aktuálního duševního dění – to, co člověk zrovna prožívá;
uvědomování si prožívaného – znovu prožívání obsahů vědomí (tyto obsahy jedinec interpretuje např. prostřednictvím řeči), vytváří vztahy mezi různými prožívanými skutečnostmi (událostmi) z různého časového období;
uvědomování si sebe sama – prožívání a hodnocení všech obsahů vědomí ve vztahu k sobě samému.

U vědomí rozlišujeme dvě základní úrovně:
vědomí – uvědomované duševní obsahy;
nevědomí (podvědomí) – neuvědomované duševní obsahy, v daném okamžiku jsou mimo vědomí jedince.
I Nevědomím se zabýval např. psychoanalytik Sigmund Freud. Dle něj se většina duševní činnosti odehrává právě v nevědomí. Zde sídlí nepříjemné představy, traumata či pudy. Kromě nevědomí hovořil také o předvědomí, ve kterém jsou uchovány myšlenky a zážitky, které jsme již zapomněli, ale můžeme si na ně ještě za určitých okolností vzpomenout. I

Nezbytným předpokladem vědomí je bdělost (vigilita) – stav aktivace organismu, který nespí, není v kómatu ani v narkóze. Vyznačuje se vnímáním světa, myšlením, řešením problémů, uvědomováním si poznávaných skutečností, prožíváním emocí ad.

Na základě několika důležitých znaků, např. úrovně pozornosti či připravenosti reagovat, je možné rozlišit tři stavy vědomí:
bdělé vědomí – připravenost reagovat na podněty, schopnost koncentrovat pozornost;
ospalost – slabá pozornost a nepřesné vnímání (např. při únavě, nemoci);
spánek – opak bdělosti, je to stav organismu, při němž je fyzická i psychická činnost utlumena, při kterém se udržují na nízké úrovni jen základní životní funkce (tep, dech).
I V rámci vědomí se můžeme setkat s pojmem hypnóza (je jedním ze změněných stavů vědomí). Umožňuje zaměřování pozornosti, při kterém jsou člověku vsugerovány změny jeho chování. Hypnózu využíval i Sigmund Freud při léčení pacientů s duševními poruchami. Také dnes se hypnóza využívá v lékařství. Psychiatři pomocí ní odstraňují u svých pacientů fobie, úzkosti, deprese aj. I

Spánek je nezbytnou součástí lidského života. Dochází při něm k regeneraci organismu (po fyzické i psychické stránce). Má různá stádia, střídá se hluboký spánek – nREM (nonREM) spánek (stadium jež není doprovázeno rychlými očními pohyby očí) a lehký aktivovaný spánek – REM spánek (stadium, kdy dochází k rychlému pohybu očí, v němž má člověk sny).
I Sigmund Freud hovořil o snu jako o královské cestě do nevědomí. Sen odpovídá nějakému potlačenému přání. Vědomý obsah snu, který si po probuzení pamatujeme, nazval manifestním obsahem. Touhy, potlačené myšlenky, pudy ad. Nazval latentním obsahem snu. Pro porozumění těchto snů musí jedinec sen a jeho symboly dekódovat. Dle Freuda např. symboly královny a krále zastupují ve snu rodiče, malá zvířata pak děti. I

Délka spánku se mění v průběhu života, je individuálně odlišná. Zkracuje se s přibývajícím věkem. Násilné omezování spánku může mít vážné zdravotní následky.
Rozlišujeme různé poruchy spánku, např.:
insomnie (nespavost) – opakovaná neschopnost usnout, nemožnost spát bez přerušení nebo alespoň tak dlouho, aby byl jedinec schopen normálně fungovat;
somnambulismus (náměsíčnost) – stav, kdy jedinec ve spánku chodí a vykonává různé činnosti (po probuzení si to nepamatuje);
spánková apnoe – člověk během spánku opakovaně přestává dýchat, v noci se budí a lapá po dechu.

Učebnice Odmaturuj ze Zsv