Psychologie vůle II.

III. Trénujme vůli
Paralela mezi naší vůlí a svalstvem funguje i v jiné rovině: čím více budeme naši vůli trénovat, tím silnější bude a tím odolnější se stane proti vyčerpání. Roberto Assagioli, významný italský psychiatr a představitel humanistické psychologie, doporučoval svým klientům následující jednoduchý, avšak účinný trénink vůle:
• Každý den se přinuťte do téže předem určené nepříjemné aktivity. Začněte něčím středně obtížným a každý den to opakujte. Vyberte aktivitu, pro kterou nejste příliš motivováni (nezapomeňte, jedná se o trénink vůle, proto by vám motivace neměla příliš pomáhat). Pokud zjistíte, že začít danou aktivitu se stává jednoduchým a že jste z ní učinili zvyk, potom vyhledejte novou, obtížnější, ve které každý den pokračujte. (Původní aktivitu samozřejmě můžeme provádět nadále, je li užitečná, ale už nikoli jako trénink vůle.)
Psychologické experimenty potvrzují, že takto školená vůle je opravdu méně náchylná k vyčerpání a rušení nežádoucími podněty.

IV. Začněme hned
Mniši, kteří žijí podle pravidel sepsaných počátkem šestého století Benediktem z Nursie, aplikují ve svém životě jednu zásadní Benediktovu radu, která jim nesmírně pomáhá vypořádat se s problémem slabé vůle. Toto pravidlo zní: co nejvíce minimalizujte dobu mezi podnětem, vyzývajícím k ukončení činnosti (a zahájením jiné), a skutečným zahájením této další činnosti.
Ideální je, skončíme li staré a zahájíme nové automaticky, bez vmezeřených myšlenek a fantazií o tom, jak a zda se nám nechce. Zde není účelné zkoumání našeho vnitřního stavu, protože to nás velmi brzy povede k nutnosti rozhodovat se, zda se do činnosti pustit.
U mnichů je tímto podnětem klášterní zvon (který ukončuje např. čas na práci a oznamuje počátek modliteb). Benedikt nabádá: ozve li se zvon, nechte být svou práci (i myšlenky na ni) a pospěšte na modlitbu. Zazní li zvon, končící modlitbu a zahajující čas na práci, udělejte totéž. V praktickém životě nám samozřejmě zvon může nahradit signál hodinek, budík nebo jednoduchá počítačová aplikace. Důležité je minimalizovat veškeré vmezeřené myšlenky – zazní signál, prostě ukončuji a začínám něco nového.
Umění ukončit a začít je pro naši vůli jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších. Benediktýnské pravidlo tento často nesnadný přechod velmi zjednodušuje. Všichni víme, že pokud se jen na minutu pustíme do nové aktivity, začne nás bavit nebo v ní dokážeme minimálně objevit alespoň něco zajímavého, i když se nám do ní ještě před chvílí tak moc nechtělo.
Pro vás, co nedokážete ráno vstát ve stanovený čas, je tento recept opravdu zásadní. Zní skoro zen budhisticky: jediný způsob, jak opravdu vstát, je po zazvonění budíku prostě vstát. Dumání nad tím, jestli se mi doopravdy chce, je odsouzeno k jedinému známému vyústění. Čím dříve se nám povede vstát, ještě před tím, než nás mozek začne zásobovat argumenty, proč je to ukvapená a riskantní aktivita, tím lépe se nám to podaří. Stejně bychom měli postupovat i v dalších činnostech.
Pevná vůle tedy není něco, co někdo od narození má a jiný nikoli. Vůle je daleko spíše způsob našeho prožívání a našich voleb, včetně voleb, jak toto prožívání kontrolovat. Jedná se o schopnost, které se lze naučit a ve které se lze zdokonalovat. Samozřejmě souvisí s obecnou kultivací a zvyšováním našeho uvědomění, uvědomění našich impulzů a všeho, co pociťujeme teď a tady. Schopnost řídit vlastní vůli je v našem životě mimořádně důležitá. A to nejen proto, že existuje těsný vztah mezi vůlí pevnou a dobrou.

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz