Řidiči se často plouží zácpou, i když vůbec nemusí. Beztrestně ji mohou objet autobusovým pruhem

Lidé často nemají ponětí o tom, jak vyhrazený jízdní pruh pro MHD funguje. Značka přitom napoví.

Je to taková typická dopolední situace v hlavním městě. Sotva se v Plzeňské ulici směrem do centra prahy objeví autobusový pruh, ženou se řidiči do levého. Začíná se tvořit kolona, která se promění v malou zácpu hned na prvních semaforech. Panika je přitom zbytečná, protože je 11 hodin dopoledne a autobusový pruh je otevřen i pro osobní auta.

Kdo to stihne přečíst? To je výmluva
I když se Praha ještě pod vedením primátora Zdeňka Hřiba rozhodla většinu takzvaných autobusových pruhů s časově omezenou platností změnit na neomezené, některé z nich zůstaly. Jedním z nich je právě ten, který ve špičkách otvírá cestu autobusům ulicemi Plzeňská a Vrchlického. Mimo ni by se ale řidiči měli chovat tak, jako by na silnici vůbec namalovaný nebyl.

Platí jen ve všední dny od mezi šestou až 10 hodinou ranní a 14 až 19 hodinou odpoledne. Přesto pravý pruh zeje prázdnotou a do levého se tlačí auta i ve chvíli, kdy podle dodatkové tabulky vyhrazení pro autobusy neplatí.

„Raději uhnu, místo toho, abych před každou křižovatkou zastavoval a studoval místní provoz,“ řekl jeden z uživatelů internetové diskuse, která se zabývala tímto tématem. „Při rychlosti 50 km/h a miniaturním písmu nemám šanci stihnout všechno napsané na značce,“ zněla výmluva druhého k tomu, proč jezdí vpravo i když by podle dodatkové tabulky nemusel.

Tabulka je v případě této dopravní značky poměrně velká, zhruba třetinová k hlavní značce a navíc časy na ní jsou napsány jednoduše a přehledně. Kromě toho se značka opakuje za každou křižovatkou, v případě Plzeňské jde o několikakilometrový úsek. „Údaje jsou ale tak jasně napsané, že pokud je řidič nestíhá přečíst, měl by zajít na kontrolu ke svému očnímu lékaři,“ řekl Autosalonu automobilový poradce Jan Kos s tím, že takové výmluvy rozhodně neobstojí.

Důvod? Jednoduše strach
Za snahou nejezdit v autobusovém pruhu za každou cenu tedy stojí něco jiného. Řidiči se prostě bojí. Jde o stejný efekt, jako když po dálnici jede označené policejní auto. Většina řidičů přibrzdí a nechce se jim ho předjet, i když třeba jede 10 či 20 km/h pod limitem. Mají pocit, že by se tím mohli dostat do křížku s policií, ačkoliv je zřejmé, že označené auto na dálnici neměří.

Jízda v levém pruhu sice není ve městě vyloženě přestupkem, auta zbytečně se tlačící do jednoho pruhu ale přispívají ke vzniku kolon tam, kde by vůbec být nemusely. Taková zácpa se pak může táhnout klidně i přes několik křižovatek.

Stačilo by přitom, aby se vozy rozprostřely i do autobusového pruhu v době, kdy není „aktivní“. A řidičům by prospělo, kdyby více četli dopravní značky a nebáli se tolik represí, o kterých policie většinou víc hovoří než ve skutečnosti koná.

Jan Markovič AAutosalon.tv