Rok 2016 v Mafře: kampaně pro Babiše

Rozdíl práce Babišových médií a jejich svobodné konkurence dobře vynikne při podrobnějším pohledu na to, jak psala o někte¬rých klíčových tématech loňského roku. Na jeho začátku přišla aféra s uniklými e-maily premiéra Sobotky, na jaře se stalo té¬matem zneužití dotace na Babišovo Čapí hnízdo, v červnu rozje¬ly Lidové noviny téma policejní reformy, na ni navázala volební kampaň. Rokem 2016 se také vinuly debaty o zákonu proti střetu zájmů, přezdívanému lex Babiš.
Když na začátku roku zveřejnil neonacistický web White Me¬dia ukradenou soukromou korespondenci Bohuslava Sobotky, rozdíly v referování Babišových a svobodných deníků byly zvláš-tě výmluvné.
Hospodářské noviny případ otevřely korektním titulkem Neo¬nacisté napadli e-mail premiéra. Použitím přesného pojmu „neonacisté“ také předznamenaly, že se obsahem premiérovy pošty, který zveřejnil krajně nevěrohodný a společensky nepřijatelný zdroj, dále nebudou zabývat. K tématu tedy dále řeší už jen otáz¬ku zabezpečení osobní korespondence ústavních činitelů. A pak informují o rezignaci předsedy Rady Českého rozhlasu, která s ukradenou korespondencí souvisela.
Naproti tomu Babišova média od začátku totožnost pacha¬telů zlehčovala. Titulky nejčastěji hovoří o „hackerech“. Profil v Mladé frontě Dnes začíná větou: „Říkají si bílá média a ne¬snášejí všechny, kdo stojí nalevo od nich.“ Lidovky i Fronta pak o webu neonacistů píší běžně jako o „xenofobních hackerech“. Zlehčováním totožnosti přívrženců Hitlera si Babišova média uvolnila prostor k tomu, aby se mohla zabývat obsahem jimi ukradených a zveřejněných mailů.
A také o nich potom píší krajně nekorektním způsobem. Lidov¬ky například přišly na titulní straně s palcovým titulkem Sobotko¬vi lidé tlačili na průzkumy i rozhlas, který je jednak nepravdivý a jednak vychází pouze z obsahu e-mailů ukradených a zveřej¬něných neonacisty... Lidové noviny k tématu v lednu zveřejnily přes třicet textů, Fronta sedmadvacet, Právo dvacet, Hospodářky patnáct.
Zatímco pro Hospodářské noviny byla základním problémem krádež spáchaná neonacisty, Babišova média se pasou na obětech „hackerů“ a chyby hledají především u nich. Ilustrují to titulky jako:
• Selhání.cz
• Sobotkovi lidé tlačili na průzkumy i rozhlas
• Nehněvejme se na Slávka
• Milý soudruhu Slávku
• Obnažený premiér Sobotka
• Hackeři nabourávali Sobotku opakovaně
• Na co dluží Sobotka odpověď
• V Sobotkových e-mailech byly utajované věci, tvrdí hackeři
V Hospodářských novinách ani v Právu nic takového nenajdete.
Co si Babišova média vyzkoušela nanečisto v případě neonacis¬ty ukradených Sobotkových e-mailů, to pak naplno rozjela v kam¬pani u tématu policejní reformy. Lidové noviny od 9. června, kdy téma začaly prezentovat jako „svou kauzu“, do konce měsíce zve¬řejnily neuvěřitelných šestačtyřicet textů, tedy více než dva denně, bez výjimky laděných tak, že cílem reformy policie bylo zastavit vyšetřování korupce pod vedením hrdinného plukovníka Šlachty.
Mezi titulky se vyjímají perly jako Justiční normalizace v re¬žii kmotrů, V ČSSD bublá vzdor proti policejní reformě, Špatná zpráva pro demokracii, [Policejní prezident] Tuhý je tajtrlík, zlo¬bil se Babiš, Šlachto, mlč, rozhodli poslanci či Poslední dny plu¬kovníka Šlachty.
Lidovým novinám zdatně sekundovala MF Dnes. O plánované reformě policie se i zde referovalo jako o akci ministra vnitra Chovance a policejního prezidenta Tuhého, tiše krytých Bohusla¬vem Sobotkou, jejichž cílem bylo ukončit vyšetřování korupce. Jako kladní hrdinové stojící proti nim se v Babišových médiích líčili státní zástupci Pavel Zeman a Lenka Bradáčová, policejní plukovník Šlachta, ministr spravedlnosti Robert Pelikán a samo¬zřejmě také Andrej Babiš. Hospodářské noviny i Právo podáva¬ly o věci úplně jiný obrázek. Oba deníky o událostech přinášely neutrální zpravodajství, do nějž v čím dál větší míře pronikaly pochybnosti o počestnosti úmyslů ANO, a především o míře, v níž jsou Robert Šlachta s Andrejem Babišem propojeni, ba i o tom, v jaké míře by vysoce postavený policista i státní zástupci ve svém aktivismu mohli sloužit Babišovým zájmům.
Alexandr Mitrofanov v Právu v souvislosti s odchodem Šlachty do Babišových služeb v celní správě napsal, že není „Jánošíkem“, kterého v něm vidí někteří čtenáři, ale stává se „Babišovým bi-řicem“. A Hospodářské noviny na vybičované vzrušení deníků Mafra vůbec nepřistoupily. K tématu vydaly v červnu šestnáct věcných zpráv a už na počátku ho přesně charakterizovaly pod titulkem Začal boj, kdo ovládne policii.
Bývalý investigativní reportér MF Dnes Jaroslav Kmenta, je¬den z těch, kteří odešli po Babišově koupi Mafry, patří k největ¬ším expertům na policii v českých médiích. V komentáři v časo¬pise Reportér na konci června 2016 k případu Roberta Šlachty napsal: „ÚOOZ se pod jeho vedením skutečně snažil dělat svou práci. Bohužel ne vždy dobře. Navíc mnohdy s problematickými kontakty v prostředí politiky. Mám na mysli časté styky Šlachto¬vých podřízených s miliardářem, nynějším ministrem Andrejem Babišem nebo s ,protikorupčními iniciativami‘, které s Babišo¬vou pomocí rozkrývaly zločiny, jež pak dodělával ÚOOZ. Pro¬blém nebyl v tom, že se to dělalo, ale že se to dělalo ve prospěch jedné zájmové skupiny.“
S odstupem devíti měsíců víme, že parlamentní vyšetřovací komise nenašla na policejní reformě žádná pochybení a že se s výsledky její práce ztotožnil i člen vyslaný Babišovým ANO. Server Hlídací pes doložil, že „brutální únik informací“, kterého se měl podle zpráv v Babišových médiích z června 2016 na vr¬cholku kampaně proti reformě dopustit policejní prezident Tuhý, byl ve skutečnosti smyšlenkou. Z celé „kauzy Lidových novin“ tak po třičtvrtě roce nezůstává nic než doklad čiročiré propagandy Babišových médií.