Semena pokoje

Nic mimořádného, nic dotěrného. Nešel hlouběji, než jsem ho nechal. Měl jsem však pocit, že by šel až úplně na dno, kdybych to potřeboval.
Po těch několika minutách se doktor Jim ujal své práce. Gumovým kladívkem mi poklepal na koleno, podíval se do krku, prohmatal břicho, poslechl na hrudníku... Když byl hotov a já jsem si znovu zapnul košili, odložil opět svou vážnou doktorskou tvář a přátelsky se zmínil o tom, že bych neměl na svých bedrech nosit tíhu světa. „A radím ti,“ dodal, „abys měl rád svou manželku a děti, protože když to tak vezmeš, tak bez nich mnoho neznamenáš.“
„Děkuji, Jime,“ řekl jsem.
Rozloučili jsme se a on odešel – rozsévač v lékařském plášti.

(Potlesk nebes, LUXPRESS spol. s r.o. 1998)