Setkání

Jednou, když jsem byl v Praze a seděl na Václavském náměstí, přišel ke mně jeden bezdomovec a spustil tu klasiku, jestli bych mu nepůjčil na autobus, že ho zrovna opustila manželka atd. Protože jsem takový typ, který by na něj myslel ještě týden, kdybych mu něco nedal, tak jsem mu vyhověl a pár korun dal. Začal si se mnou povídat o tom jak dobří lidé ještě existují, poděkoval a když odcházel, zastavil jsem ho a zeptal se jestli ví, co je napsáno na vlajce prezidenta. Odpověděl "Pravda vítězí, přece". Vysvětlil jsem mu, že lidi chtěj slyšet pravdu, že každý ví, že si vymýšlí a ať zkusí říkat pravdu, ta je pro lidi hlavní. Zamyslel se, jen koukal do země, podíval se na mě a řekl "Mockrát ti děkuju."..a odešel.
Po roce a půl jsem přijel do Prahy a seděl na tom samém místě..a hádejte, kdo se objevil :) Pamatoval si mě a vyprávěl mi, jak začal lidem říkat pravdu, že si podělal život, že je bezdomovec a tak..Od té doby mu peníze dávalo mnohonásobně více lidí, povídal. Prý jsem mu změnil život :) Poté co odešel mi normálně kápla slza, což se u mě nestává moc často.