Škrob, sója a „pochcané“ salámy - Poznámka 5

Proč od začátku Babišovy éry konkrétně v Kosteleckých uzeninách skončily porážky, výroba se tak razantně snížila a kvalita šla tolik dolů, nedokáže nikdo ze zasvěcených pamětníků zdůvodnit. Ztráta schopného personálu se samozřejmě musela projevit i na kvalitě produkce.
V okamžiku, kdy se z Kostelce i dalších podniků v okolí vytratil původní vztah k řemeslu a nový management se přeorientoval čistě na výdělek, přibyly v uzeninách náhražky jako sója a bramborový škrob. „Nebylo to nic zdravotně závadného, prostě se to nastavovalo,“ vypráví bývalý řeznický mistr.
„Já mám odjakživa rád točený polský salám,“ popisuje Josef Mikeš, bývalý zaměstnanec udírny v Krahulčí. „Jenže někdy počátkem tohoto roku jsem si ho koupil a bylo to něco strašného. Tak jsem ho vzal a přinesl kvalitáři: Tohle prodáváte? ptám se ho. Před dvěma měsíci najeli na starou technologii. Možná měli strach, že bych mluvil do novin. Každopádně se to spravilo, to hned poznáte,“ vyprávěl nám.
Jeho kolega Josef Jírů, který dělával údržbáře, zase vzpomíná na „pochcané salámy“, lidově takto překřtěné, protože z nich vinou špatného technologického postupu tekl tuk. I on ale říká, že se kvalita – alespoň v Krahulčí – v poslední době zlepšuje.
Co se ale nezlepšilo, je postavení zaměstnanců. Na všem se hrubě šetří. „My byli za Bočka moc spokojení. Všude jinde ve fabrikách na okrese brali lidi maximálně dvanáct třináct tisíc. V Kostelci si řezník vydělal i třicet. My pro tu naši fabriku dejchali,“ pokyvuje na zahrádce před svým domem v památeční kostkované kazajce bývalý řeznický mistr z Kostelce; dnes penzista.
Jeho mladší kolegové pracují v Rakousku. A zboží pro jimi vybudovanou značku Kostelecké uzeniny vyrábějí vězeňkyně a gastarbeiteři, kterých žijí třeba v jednom domku v Kostelci naštosované dobré dva tucty.
Že se to promítá do kvality, místní dobře vědí. Samoobsluha v Kostelci zdejší uzeniny nevede. „Mají přece podnikovou prodejnu,“ odtuší prodavačka a dovysvětlí: „My se tu snažíme mít spíš produkci menších uzenářů bez alergenů a bez éček.“
Andrej Babiš kandidoval s heslem „Řídit stát jako firmu“. To je jistě možné brát jako metaforu autoritářského režimu. Ale my jsme se jeho heslo rozhodli vzít i jako impuls zjistit, jak své firmy vlastně řídí, jak to v nich vypadá.
22. dubna 2016 napsal Andrej Babiš na svém Facebooku: „Pořád chci vést stát jako firmu. Je omyl, že firma je jen o zisku, je to o zodpovědnosti, postarat se o lidi, řešit problémy a dosahovat společný cíl.“ Zvlášť věrohodně to dnes musí znít Babišovým zaměstnancům v Hodicích, kteří v posledních týdnech tragicky ztratili dva kolegy. 12. května nám bývalý Babišův zaměstnanec v Kostelci řekl: „Je to největší lump na světě, největší pacholek.“