Sociologie.

SOCIOLOGIE = (z latiny societas – společnost a řeckého logos – slovo, řeč, věda) věda, která usiluje o celkový výklad fungování společnosti a společenských jevů; zkoumá vztahy mezi různými prvky společenské struktury, pravidla života sociálních skupin a obecnější zákonitosti společenského vývoje
• Vznikla v 2. pol. 19. století
• Zakladatelem je Auguste Comte (původní název sociální fyzika – dělil ji na sociální statiku a sociální dynamiku)
• Karel Marx, Max Weber, Václav Bělohradský
• Předmětem zkoumání je společnost a její struktura
• Zaměřuje se na řadu dílčích společenských jevů a vztahů mezi nimi
• Využívá různé metody (přibližují se přírodním, humanitním vědám)
• Povaha poznatků a zjištění je pouze pravděpodobnostní
• Kauzalita (příčinná souvislost) – něco nastane s určitostí – neplatí pro sociologii !

Socializace = proces, v jehož průběhu lidé poznávají kulturní normy a hodnoty a osvojují si je; probíhá během celého života, je nejintenzivnější v prvních letech života dítěte
• Zohledňovat v každodenním jednáním existenci druhých lidí – žít jako společenská bytost; naše jednání je do určité míry předvídatelné
• Chování druhých lidí můžeme většinou dobře odhadnout, protože jsme si prošli procesem socializace, ve kterém jsme se naučili základním kulturním a společenským pravidlům
• Výsledkem je porozumění kultuře, přijetí prvků této kultury a souboru hodnot a norem dané společnosti
• Dítě si osvojuje specifické vidění světa, určité názory, postoje, přesvědčení a identitu
• Cílem socializace je „zespolečenštit“ člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi, aby mohl existovat ve společnosti a dodržoval její pravidla
• V procesu socializace hrají podstatnou úlohu nejbližší příbuzní – primární skupina – předávají kulturní hodnoty a normy, dítě si osvojuje institucionalizované formy chování a učí se hrát určité sociální role
• Později se k socializačním činitelům přidává také škola a vrstevnická skupina
• Primární socializace – probíhá nejintenzivněji v raném dětství (i v dalším průběhu života)
• Sekundární socializace – pozdější dětství a puberta
• Terciární socializace – dospělost
• Resocializace – např. při přestěhování do jiné země, nástup do nápravně výchovného zařízení
• Socializace představuje celoživotní proces
• Zajišťuje plynulost společenského vývoje, protože umožňuje předávání duchovních a materiálních hodnot; měnící se společenské podmínky mohou proces předávání narušovat – může vést k různým podobám generačních konfliktů

• Zprostředkovatelé (činitelé):
o Rodina – nejvýznamnější role
 rodiče vedou dítě a učí ho základním rysům naší kultury – osvojuje si základní kulturní návyky – učí se dělat věci určitým způsobem, osvojuje si hodnoty a pravidla chování ve společnosti
 v závislosti na socioekonomickém postavení rodičů – rodiče s vyšším postavením vedou dítě k tomu, aby byly originální a s neopakovatelnou identitou; s nižším postavením vedou dítě ke přizpůsobování se a dodržování společenského řádu i za cenu potlačení individuality
o Vrstevnická skupina – konkurent rodiny v procesu socializace
 kamarádi – mohou vyznávat odlišné hodnoty a mohou jednat podle odlišných norem – dítě pak stojí na křižovatce, které z těchto hodnot a norem si zvolit
o Masmédia
 Přenášejí informace a vědění k velkému počtu lidí
 Ovlivňují tak názory a postoje a formují hodnoty a způsoby chování
 Knihy, noviny, časopisy, filmy, rádio, televize a internet
o Škola
 Veřejná, státní nebo soukromá organizace, jejímž smyslem je vzdělávat a přenášet hodnoty a vědění z jedné generace na druhou
o Církev
 Náboženský pohled na svět s hodnotami a názory, tím ovlivňují jednání a životní postoje svých členů

Sociální učení – osvojování sociálních dovedností, učení se sociální interakcí, formování motivu a charakteru
• Učení nápodobou – nejdříve pozorujeme chování ostatních a poté ho napodobujeme, uplatňováno v rané fázi lidského vývoje, napodobování svých vzorů, učení mimiky, gest, způsobů života, chování k ostatním
• Učení sociálním zpevňováním – na základě odměn a trestů sociální povahy
• Identifikace – dochází ke ztotožnění se s osobou, ke které má jedinec pozitivní vztah

Sociální struktura = souhrn sociálních pozic (statusů) a s nimi spojených sociálních rolí ve společnosti (sociální pozice, role, stratifikace – systém společenského rozvrstvení)
• Sociální pozice (status) = postavení, které jedinec zaujímá v sociální skupině; toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role
o Statusy vrozené – biologická stránka
o Statusy připsané (askriptivní) – jedinci připisuje společnost
o Statusy získané – výsledek vlastního usilí člověka
• Sociální role = soubor práv, povinností a očekávaného chování, které vyplývá ze sociální pozice (statusu)
o Zastává souběžně mnoho různých sociálních pozic a s nimi spjatých sociálních rolí; míra s jakou se člověk se svou sociální rolí ztotožňuje, bývá proměnlivá
o Chování plynoucí z dané sociální pozice
o Očekávané jednání, jež plyne z postavení, které člověk má – druzí očekávají, že se bude chovat určitým způsobem, a proto se tak chová
 pokud by se tak nechoval, druzí by vůči němu použili negativní sankce
 když se chová podle očekávání, druzí použijí pozitivní sankce

Sociální stratifikace = rozvrstvení společnosti na základě nerovného rozdělení určitých reálných či symbolických statků)
• Základem je nerovnost – vymezena na základě pohlaví, věku, rodinného původu, vzdělání, příjmu, profese, náboženské příslušnosti, národnosti, etnicity
• Umožňuje rozlišovat mezi vyšším a nižším společenským postavením
o Vertikální – hierarchické uspořádání, společenský žebříček (podle vzdělání, příjmu)
o Horizontální – není vytvořena hierarchie (podle věku, pohlaví nebo zeměpisného rozšíření)
V tradiční společnosti spočívala hlavní stratifikační kariéra v rodinném původu, majetku a politické moci; v moderní společnosti stoupá vzdělání, příjem, profese
• Sociální mobilita = přesun jedinců nebo skupin mezi sociálními pozicemi ve stratifikačním systému
• Vertikální
o Vzestupnou – přesun do vyšších společenských vrstev
o Sestupnou – přesun do nižších společenských vrstev
• Horizontální – územní přemísťování
• Intergenerační – přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než jejich rodiče
• Intragenerační – přesun v rámci jedné generace, na konci lidé mají lepší/horší postavení než na začátku
• Typy stratifikačních systémů:
o Otrokářský – je tvořen svobodnými a nesvobodnými
o Kastovní – je tvořen kastami, do nichž se člověk rodí a které jsou neprostupné
o Stavovský – je tvořen stavy, ale také právem, které reguluje společenský život; stavy jsou více prostupné než kasty, nerovnost v tradiční společnosti
o Třídní – je tvořen třídami – skupinami lidí vymezených na základě typu práce, který vykonávají, tedy podle způsobu obživy a postavení na trhu práce; třídy jsou prostupné; charakteristické pro moderní společnost
• Typologie společností
o Archaická společnost – nejstarší fáze lidské kultury, období vývoje člověka před neolitickou revolucí – společnost lovců a sběračů
o Tradiční společnost – po dovršení neolitické revoluce, vznik prvních měst, rozvoj dělby práce, sociální stratifikace na principu kast nebo stavů a feudální systém vlády, základní společenskou instituci tvoří náboženství, většina populace se věnuje zemědělství
o Moderní společnost – ustavuje se na přelomu 18. a 19. století, nahrazuje tradiční řád společnosti, industrializace, urbanizace, demokratizace (souhrnně modernizace), intenzivní rozvoj dělby práce, tržní ekonomiky, politické demokracie a také k sekularizaci, třídní společnost, zvýšení životní úrovně obyvatelstva a populační růst
o Postmoderní společnost – západní Evropa a Severní Amerika konec 60. let 20. století, přesun z průmyslu do sféry služeb (znalostní ekonomika), prudký rozvoj informačních technologií, postupující proces globalizace, kulturní relativizace, multikulturalismus, oslabující role politických ideologií

Sociální normy
• Anomie – stav společnosti, kdy přestávají platit stanovené normy a hodnoty
• Etiketizace – nálepkování, předem určené předsudky
• deviace, patologie, společenská adaptace - konformismus

Sociální skupiny = útvary lidí, v nichž lidé kolektivně organizují své institucionální činnosti
• V tradiční společnosti byli lidé společenskými normami vedeni k tomu, aby spolupracovali; každý věděl kde je jeho místo
• Industrializace a vznik průmyslového kapitalismu přinesly zásadní změny v podobě organizovaného jednání
• Vysoce komplexní dělba práce
• Obrana, výroba, výchova nebo léčení – ustanoveny do podoby velkých formálních sociálních organizací
• Rodina, armáda, církev, poltická strana, škola – různé typy sociálních organizací
• Součástí těchto sociálních organizací je institucionalizované jednání – když člověk jedná v rámci rodiny jako otec, jedná institucionalizovaně – toto jednání nevymyslel a pravděpodobně to budou tak dělat i potomci – přispívá k chodu společnosti
• Formální a neformální sociální vztahy
o Formální – vymezené neosobními pravidly, přístup člověka k člověku je veden vnějšími skutečnostmi, jako jsou moc, autorita, sociální pozice
 Na formálních vztazích jsou založeny formální organizace
 Symbolická vzdálenost mezi lidmi, vnější úcta, vykání a vybraná témata v rovině konverzační
 Člověk, který toto nerespektuje, bývá považován za neslušného
o Neformální – mohou být vřelé, emocionálně podložené vztahy, neřízené vnějšími pravidly, ale řízeny osobním zájmem
 Jsou podstatou neformálních skupin
 Symbolická blízkost, společně sdílená intimita, v rovině konverzační tykání a celá škála témat
 Osobní pomoc jednoho člověka druhému
• Typy sociálních skupin:
o Útvar o třech a více osobách, existuje určitá struktura vztahů
o Sociální agregát – množiny osob sdílejících pouze v jednou čase stejný prostor
 Dav – převažuje emocionální chování; člověk má pocit, že se skrývá za dav, pocit kolektivní viny
o Sociální kategorie – soubor osob vykazujících určitou shodnou sociální charakteristiku
o Dělení podle
 Velikosti – malé a velké skupiny
 Stability – primární a sekundární skupiny
 Funkce – formální a neformální skupiny
o Malé a velké sociální skupiny
 Malé skupiny – těsné sociální vazby, lidé se navzájem znají, dobře integrované skupiny, nejsou řízeny formálními pravidly
 Velké skupiny – lidé, kteří o sobě vědí, ale blíže se neznají, vztahy jsou formální a jsou podřízené obecným společenským pravidlům, prvky neosobnosti, lhostejnosti, typická je sociální distance
o Primární a sekundární skupiny
 Primární skupiny – lidé, se kterými jedinec udržuje těsné neformální vazby, není příliš rozsáhlá, převládá v ní bezprostřední kontakty; motivem členství v této skupině je uspokojení, které vyplívá z pozitivních citových vztahů mezi jejich členy; dlouhodobé trvání, seberealizace – rodina
 Sekundární skupiny – člověk nezná členy příliš důvěrně a udržuje s nimi spíše formální vazby; má na socializaci až druhotný vliv; hlavní motiv členství bývá pragmatický (dosažení určitého praktického cíle) – pracovní kolektiv
o Formální a neformální skupiny
 Formální skupiny – jsou vymezené definovatelnou hierarchií sociálních pozic a s nimi spojených rolí, vztah podřízenosti a nadřízenosti – školy, armády, nemocnice, zaměstnanecký podnik úřad
 Neformální skupiny – nejsou složené z jasně definovaných pozic a vztahů nadřízenosti a podřízenosti, jsou velmi osobní, emocionální vazby – rodina, skupina přátel
o Referenční skupina – skupina, kam bych chtěl patřit
• Rodina = malá, primární, neformální skupina; skupina jedinců. Mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby; je původní a nejdůležitější sociální skupinou, základní článek sociální struktury, ekonomická a výchovná jednotka
o Funkce a status – v historii se měnily, v tradiční společnosti byla rodina osou života, na její úrovni se odehrávaly všechny události, které se v moderní společnosti odehrávají ve formálních organizacích; ekonomická, zabezpečovací, výchovná, vzdělávací a ochranná funkce; část funkcí převzal stát a jeho formální organizace
o V (post)moderní společnosti čelí rodina nejen konkurenci státu, ale také požadavkům tržní ekonomiky; od člověka se očekává vysoká míra nezávislosti a flexibility, v rozporu s potřebami rodinného života – krize rodiny – důsledkem je pokles sňatečnosti a porodnosti

Sociální kontrola = soubor nástrojů, kterými se společnost snaží uvést do souladu reálné jednání jedince nebo skupiny s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami; součástí je systém sankcí
• Dvojí podoba
o Vnější – ze strany druhých
o Vnitřní – sebekontrola
• Cílem je, aby výsledná podoba jednání člověka nebo skupiny nebyla odlišná od jeho společensky očekávané podoby; zajišťuje, aby sociální role jedince odpovídala jeho statusu a očekáváním společnosti; pokud by nedocházelo k souladu, objevila by se sankce
• Sankce
o Pozitivní – ocenění za následování norem a dodržování hodnot
o Negativní – trest za porušení norem a nerespektování hodnot
• Účelem je zajištění stability sociálního řádu, udržení stávajících institucí a sociálních organizací
• Sociální deviace – odchylka od společenských norem, porušování společenských pravidel
• Sociální patologie – společenský nežádoucí chování
• Sociálně deviantní/patologické chování