Staré cembalo

V posledních letech svého života trávil Beethoven často dlouhé hodiny hrou na staré cembalo. Byl to starý bezcenný nástroj, kterému už chyběly některé klávesy. Staré struny nikdo nedokázal naladit, a tak měl hrozný zvuk. Nicméně velký pianista na něj hrál, až mu po tvářích stékaly slzy. Člověk by řekl, že slyšel úžasnou hudbu. Ale on ji opravdu slyšel – byl totiž hluchý. Beethoven vnímal pouze to, jaký zvuk by ten nástroj mohl mít, ne jaký právě v tu chvíli má.
Neměli jste někdy pocit, že i váš život je jako ono staré rozbité cembalo? Člověk se někdy podívá na to, co ve svém životě zatím „zahrál“, a má pocit, že se to „nedá poslouchat“.
Všem, kteří se někdy takto cítí, připomíná Pavel dobrou zprávu: Bůh nám nabízí, že nemusíme vidět pouze dnešní realitu svého života, ale také „naději, ke které nás povolal“.
On nevidí jen naše dnešní prohry a pády, ale to, kým můžeme být, když nás jeho milost promění.

(V Boží blízkosti, Advent-Orion 2005)