Šťastný je...

Šťastný je, kdo se nezlobí na lomozící děti, kdo nechá psy štěkat a kočky mňoukat.
Šťastný je, kdo si najde čas, aby mohl odpovídat na dětské otázky.
Šťastný je, kdo nepovažuje rozhovor s Bohem za promarněný čas. Šťastný je, kdo je ochoten rozdávat svůj čas, i když žádný nemá.
Šťastný je, kdo není k smrti nešťasten, když jednou nejde televize.
Šťastný je, kdo přizná i vrabcům, že mu mohou tu a tam spustit něco shora na nový klobouk. (Dobře ví, že na něho neměli spadeno; mohlo to také zasáhnout někoho jiného.)
Šťastný je, kdo si z kritiky bližních nedělá barometr své nálady.
Šťastný je, kdo se na konci svého života opováží říci:
Jsem vděčen, že jsem se narodil:
bylo to krásné smět tak dlouho žít.

(Štěstí, Karmelitánské nakladatelství 2008)