The Greatest

Někdy si tak říkám, proč být jednou ze sta, když můžu být jediná z tisíce? Proč se všem podobat a pořizovat, když můžu být něčím výjimečná? Občas mám pocit, že se mě všichni snaží srazit na kolena, zařadit do stáda a udělat ze mě tu stejnou jako ostatní. A víte co? Já nechci být stejná, já chci být jiná, chci aby byli všichni svoji, originální. Někteří jako ovečky slepě následují své pasáčky a přitom se stačí ohlédnout, vybočit a udělat si svojí vlastní část sebe. Lidi jsou šílení, mají takoví být, každý má ale svůj druh šílenství a mrzuté je ti, že se jí bojí ukázat, protože nikdo jiný takhle šílený není. A to je onen problém. Lidé nechtějí být jedineční, nechtějí se odlišit. Chtějí žít aby mohli umřít.
A nejhorší je, že mají tendenci všechno vzdávat, všemu dát jen pár pokusů a pak s tím skončit. Ale co by to bylo za svět, kdyby každý vzdal něco, co je mu cenné? A je vám to vůbec cenné, když too vzdáte? Jednou přišel šílenec, řekl že to vzdá a celý svět ho slepě následoval, aniž by si udělal svůj názor. To je to, o čem mluvím.