Turek dobyl Brusel.

Věkem se sice řadí ke generaci mileniálů, ale působí spíše dojmem, jako by ustrnul v 90. letech minulého století. Teď je chce přenést do Evropského parlamentu.

Článek
Na začátku 90. let 20. století mu bylo pouhých pět let, ale přesto tímto obdobím „načichl“. Respektive - načichl tím, co je sice symbolizovalo, ale zároveň parodovalo. Doba, kdy se „smělo všechno“, bohatství se dávalo ostentativně najevo a za podnikatelskou elitu se považovali i majitelé nočních podniků, mu jednoznačně imponuje. A rád na ni nejspíš vzpomíná i každý desátý volič, který v pátek nebo v sobotu přišel k volbám do Evropského parlamentu a hodil to koalici stran Přísaha a Motoristé sobě, kde byl jedničkou osmatřicetiletý automobilový komentátor, cestovatel a podnikatel Filip Turek.

Velký učitel Ivan Jonák
Turek opravdu jakoby do roku 2024 přiletěl z jiné doby. Retro sluneční brýle, doutník, zlaté doplňky a styl jeho verbální i nonverbální komunikace odkazuje právě na zakladatelská léta novodobého českého kapitalismu. Měl v tomto směru nadmíru zkušeného učitele, kterým byl sám kontroverzní majitel proslulého Discolandu Sylvie, jehož později odsoudili za vraždu manželky. S Ivanem Jonákem trávil Turek mnoho času a nechal si od něj vyprávět o mocných, kteří se u něj tehdy scházeli o kabrioletech, ve kterých po Praze vozil nahé dívky. Ostatně, podobně se s ním po jeho propuštění v roce 2014 vozil po Praze i on. Příběh bývalého veksláka a doba, kdy se cenil každý, kdo uměl vydělat peníze a nikdo příliš neřešil, jakým způsobem, ho fascinovaly. Žádná zbytečně svazující pravidla, jen „neviditelná ruka trhu“, která i poslepu neomylně vyhmátne toho nejschopnějšího. A doplňující otázku „Čeho?“ nikdy nepoloží.

A to se politickému nováčkovi líbí. Ani on se nechce nechat spoutat žádnými pravidly, morálkou nebo dokonce korektností. Lze tak soudit z jeho slov v nejrůznějších podcastech i ze způsobu, jakým podniká. Co třeba prodávat antiparazitické přípravky a přístroje, které odhalí jakoukoliv nemoc? Je to sice nesmysl, ale alternativní medicína je zlatý důl. Před evropskými volbami pak postačí popřít, že by měl s takovou firmou cokoliv společného. Že je jednatelem? No a co! „Jenom jsem tu firmu založil, nevím, čím se zabývala. Ani nevím, jestli jsem tam jednatelem“, tvrdil muž, který se chlubí tím, že studoval obchodní a evropské právo a tak by měl tušit, že jde o výkonnou, nikoliv formální funkci. Tedy pokud tam dotyčný není dosazen jako tzv. bílý kůň.

Korunní princ
Pro něj pravidla neplatí a je na to hrdý. Jonák vozil v autě nahotinky, on si vezme helmu se znakem řeckých neonacistů a když bude chtít, klidně si i „zahajluje“. Fascinace Hitlerem a slabost pro předměty z té doby jsou jeho koníčkem, který mu nikdo nemá právo zakazovat! A některým obdivovatelům této svérázné postavičky se jeho infantilní rebelství líbí. Vždyť bojuje proti diktátu korektnosti, který tolik lidí irituje. A na tom už se dá postavit politický program. Jeho hlavními body bude zachování spalovacích motorů a boj proti progresivismu. To se v jeho podání kromě výše zmíněného projevuje především urážkami žen a účastníků pražského pochodu za práva sexuálních menšin, které nazval devianty. K tomu stačí přidat několik líbivých tvrzení, třeba to, že chce rozhodně mír na Ukrajině nebo že je proti migraci a váhající voliči rázem našli nového favorita. A našel ho i žijící politický symbol 90. let, jehož agenda se dnes soustředí na totožná témata. Ano, Václav Klaus konečně našel pokračovatele, a celý jeho institut se raduje s ním. A ti, kdo na 90. léta vzpomínají jako na dobu největšího rozkvětu, tak svou volbu mají stvrzenu od autority nejvyšší a nezpochybnitelné.

Celonárodní ostuda nehrozí
A tak do Bruselu posíláme nováčka, který je politicky dosud nepolíbený. Takového, který zjistil, že v politice to funguje podobně jako v problematickém byznyse, do kterého se před několika lety pustil. I zde vítězí emoce, přičemž nejsilnější z nich je strach a zde může směle navazovat na práci svých předchůdců. Pak stačí několik marketingových pravidel, které v politice obvykle skvěle fungují: odlišit se, ukázat, že máte pro strach uděláno a nabídnout jednoduchá řešení složitých problémů. A když tam navíc zamícháte trochu nostalgie, nemůže to nevyjít.

Filip Turek nepochybně nebude jedinou bizarní postavičkou, která po letošních volbách v druhé polovině července prvně poletí do Bruselu. I v zahraničí voliči občas „ujedou“, a tak z celonárodní ostudy nejspíše nemusíme mít strach. Bylo by ale na čase pochopit, že 90. léta jsou definitivně pryč a už se nevrátí, pak bychom neplýtvali ani energií a hlasy, které by bylo mnohem výhodnější dát kompetentním kandidátům, kteří rozumí evropské politice a dokáží ji skutečně ovlivňovat.
Pavla Čechová - Seznam - médium

Za mě - zajímavý náhled.....