V Česku ožilo vykořisťování pracovníků

V Česku ve velkém ožil klientský systém, který umožňuje vykořisťovat pracovníky. Ti si sami práci nedomlouvají, ale mají svého prostředníka. Obětí se stávají ukrajinští uprchlíci, popisuje autorka nové studie.

V Česku se na trhu práce znovu objevil klientský systém, který fungoval zejména v devadesátých a nultých letech. Pracovníci ze zahraničí mají svého prostředníka, který je kasíruje. Jen názvosloví se trochu změnilo. Dřív mu na rovinu říkali „můj mafián“, dnes mu říkají „můj koordinátor“, který za peníze pomáhá.

Systém opět ožil s přílivem ukrajinských uprchlíků. „Budujeme si budoucí sortu chudých lidí, protože s největší pravděpodobností neodejdou na Ukrajinu. Nespoří si na důchod. A zároveň to vytváří normu. Deformuje to trh i pro české pracovníky. Stávají se nekonkurenceschopní, nebo musí přistoupit na stejně příšerné podmínky,“ popisuje Tereza Freidingerová, analytička Člověka v tísni.

Se svým týmem pracovala rok na studii, vyzpovídali přes 70 respondentů od inspektorů práce až po zaměstnavatele a přišli se znepokojivým zjištěním, že i Čechům práce načerno přijde normální.

O zneužívání válečných uprchlíků v Česku jsme třeba na Seznam Zprávách psali už v roce 2023. Bylo jasné, že ten problém se rozmáhá. Proč jste se rozhodli celý problém detailně analyzovat a vydat více než stostránkovou studii?

Viděli jsme velký nárůst. A zároveň jsme viděli, že ani naši terénní pracovníci s tím neumějí pracovat. Je to něco nového. Najednou tady přibyla obrovská skupina lidí, kteří jsou v zemi čerstvě, jsou to občané třetích zemí a mají volný vstup na trh práce. Zároveň neumí jazyk a jejich migrace nebyla primárně motivovaná ekonomicky.

Vedlo to k tomu, že strašně rychle padali do rukou prostředníků.

S pomocí to nemá nic společného
Proč se to nedělo dřív u ekonomických migrantů?

Ekonomičtí migranti jsou dost kontrolovaní. Musí mít povolení, které musí být vázané na konkrétní pracovní místo, u konkrétního zaměstnavatele. Dá se to poměrně dobře kontrolovat.

Jenomže lidé s dočasnou ochranou vstupovali volně na trh práce a mohou pracovat na dohodu o provedení práce, což začal pracovní trh nesmírným způsobem zneužívat a lidé se začali dostávat do obrovských těžkostí.

Takže se váleční uprchlíci, kterým se umožnil volný vstup na pracovní trh, reálně stali palivem pro nekalé praktiky?

Ano. Klientské systémy, které jsme znali z konce devadesátých let a z nultých let, se objevují úplně v té stejné podobě, možná ještě v horší, protože se neřeší pobytový status. Zároveň ale dostali honosné názvy. Těm lidem se říká koordinátor ukrajinských pracovníků. Dřív, když jste se bavil s Ukrajinci na stavbách, tak o nich na rovinu mluvili jako o svém „mafiánovi“. Dnes je to „koordinátor“. A změnilo se i to, že oni teď „pomáhají“. A když se ptáte jak, tak vysvětlují, že pomáhá najít bydlení, dojít k lékaři. A když se doptáváte dál, zjistíte, že si za všechno účtují strašné peníze a s pomocí to nemá nic společného.

Vše funguje, dokud platí
Všiml jsem si, že ale nepoužíváte označení jako je pracovní vykořisťování nebo moderní otroctví. Proč?

Český právní řád nezná slovo vykořisťování. Máme jenom extrémy, jako je obchod s lidmi, nebo nucenou práci. Pak máme v trestním právu kategorii, která se jmenuje nelegální zaměstnávání cizinců. A to se děje v případě, že zaměstnáváte cizince v rozporu s jeho pobytovým statusem nebo povolením k práci. Ale už tam nespadá to, co chápeme jako nelegální zaměstnávání z pohledu pracovních podmínek.

Tereza Freidingerová
Expertka na mezinárodní migraci, zabývá se například vietnamskou diasporou v České republice a tématem migrace v médiích.
V minulosti pracovala na tématech nelegálních ekonomických aktivit u cizinců, zejména Ukrajinců.
Pro Člověka v tísni pracuje 13 let. Připravuje migrační analýzy. Současně působí na Katedře sociologie Univerzity Karlovy.

Takže nejde o vykořisťování?

Já si třeba myslím, že mnoho těch pracovníků je vykořisťovaných. V terénu jsem ale strávila dost času, nemůžeme se na to dívat černobíle, jako na zlé zaměstnavatele a hodné a naivní pracovníky. Pracovníci se na tom podílejí ve velkém. Jsou v pohodě s tím, že nemají smlouvu. Jsou v pohodě s tím, že dostávají peníze na ruku. A většinou vše funguje měsíce a roky, dokud jim platí. Jakmile nedostanou zaplaceno, tak si přijdou stěžovat a hledají pomoc. Ale sami živí to, že to takto funguje.

Nejsou ale na celém tom systému vlastně závislí?

Jsou na tom strašně závislí, protože jde o balíček práce, ubytování, doprava. Většinou se musíte z ubytovny dostat do práce, nemáte šanci než se tam dostat nějakým firemním busem, nebo že vás tam nějaký mafián nebo koordinátor odveze.

Firemní švarcsystém
Dokážete popsat, jak klientský systém, který zmiňujete, vlastně funguje?

Nesmíte se na to dívat z pohledu, jak chápe čeština slovo klient. Klient je tady mezičlánek mezi pracovníkem a konečným uživatelem, tak se říká těm zaměstnavatelům, u kterého ve finále pracují. A ještě do toho může vstupovat pseudoagentura. Klient poslouchá, co kdo potřebuje, a podle toho dodává pracovníky a rozhoduje, co budou dělat, kdy to budou dělat a jestli to budou dělat, nebo nebudou. Stojí uprostřed. Pracovník velmi často ani neví, kdo je jeho reálný zaměstnavatel, to by správně měla být agentura, která ho přiděluje k uživateli.

Budujeme si tady budoucí sortu chudých lidí, protože s největší pravděpodobností neodejdou na Ukrajinu. Nespoří si na důchod. A zároveň to vytváří normu.
Tereza Freidingerová, Člověk v tísni
Takže poměrně zamotaná situace…

A ta se ještě zamotává tím, že se děje něco, co jsme ve studii nazvali firemním švarcsystémem.

Tedy že si firmy najímají ne lidi, ale jiné firmy?

Máme třeba fabriku, kde se něco balí. A potřebují nutně dvacet lidí. Teď. Nejjednodušší je zavolat nějakému Vasilovi, který lidi dokáže sehnat. Jenomže nemá povolení na zprostředkování práce. Tak to udělají tak, že fabrika se domluví s nějakým eseróčkem, což je pseudoagentura, která má živnost na výrobu a zprostředkování služeb. Ta si od fabriky pronajme jeden pás na balení krabic. V ten moment, protože to není přidělení zaměstnance, tak se mohou najmout pracovníci na dohodu o provedení práce. A dodává se služba.

Vlastně popisujete zastřené zprostředkované zaměstnání. Dokazuje se složitě?

Inspektoři musí v prvním sledu prokázat, že se jedná o zastřené agenturní zaměstnávání. A dělají to například tak, že na pracovišti sledují, čí jsou ochranné rukavice, se kterými se pracuje. Jestli náhodou opravdu nepatří fabrice. Nebo sledují, kdo pracovníky instruuje, kterým vchodem chodí, jakou používají pracovní kartu.

Když horko těžko inspektoři prokážou, že se jedná o zastřené zprostředkované zaměstnávání, pak teprve začnou zjišťovat, kdo je zaměstnavatel. A zjistí, že eseróčko to přeprodalo další společnosti a ta další.

Extrém, který nám popsal jeden oblastní inspektor, bylo šest přeprodání. A většinou koncový člověk je někdo v zahraničí nebo je registrovaný na městském úřadě – je to bílý kůň.

Chápu správně, že se to děje proto, že jde pro finální zaměstnavatele – fabriky, jak jste říkala v příkladu – o levnou pracovní sílu?

Nelze takhle paušálně říct, že to zaměstnavatelé dělají vědomě. Chtějí flexibilní pracovní sílu, ale měli by vědět, že pokud ji berou od agentury, tak musí být dražší než kmenová. Protože podle zákoníku práce musí být podmínky stejné pro kmenové i pro agenturní pracovníky. A musí být dražší proto, že si agentura dá ještě marži. V momentě, kdy je levnější, měli by zbystřit.

Zaznamenali jsme i případy, kdy si finální zaměstnavatel myslel, že je všechno v pořádku. Sami se v tom nevyznají. Když si objednávají prostředníka, tak s tím nechtějí mít práci. Oni potřebují, aby jim tam přišlo deset lidí a udělali práci, dostali fakturu a zaplatili. V těch smlouvách mají většinou klauzuli, že se zprostředkovatel zaručuje, že je vše podle zákona.

Zažili jsme i případy, kdy finální zaměstnavatel vyplácel odměny přímo lidem, ale k nim peníze nedotekly. A zaměstnavatel se to dozvěděl jen náhodou, když se lidí ptali, co si za odměnu koupili. Je to dané tím, že Ukrajincům jsou inzeráty prezentované přes hodinovou mzdu, což český právní řád nezná a neumí garantovat. Ale oni to nabízí a Ukrajinci to i vyžadují, chtějí vědět, kolik přesně dostanou za hodinu.

Děsí nás, jak je to normální
Když říkáte, že samotným lidem z Ukrajiny tento systém vlastně vyhovuje, dokud nenastane nějaký problém, v čem vidíte hlavní problém? Stát přichází o zdanění práce, vytváří se nám závislá komunita lidí, kteří nebudou umět česky a jsou odevzdaní zprostředkovatelům?

Budujeme si tady budoucí sortu chudých lidí, protože s největší pravděpodobností neodejdou na Ukrajinu. Nespoří si na důchod. A zároveň to vytváří normu. Deformuje to trh i pro české pracovníky. Stávají se nekonkurenceschopnými, anebo musí přistoupit na stejně příšerné podmínky. A vlastně nás v terénu děsí, jak je vnímané, že jsou tyto praktiky normální.

Zaujalo mě, že i v studii popisujete, že zaměstnávání načerno je brané v Česku za něco normálního. Je to součást problému?

Vůbec to lidem nepřijde divné. Ochota Čechů přijímat práci načerno je strašně vysoká. Ochota Čechů přistoupit na větu, že do 11,5 tisíce korun to dostanou na účet a zbytek na ruku, je strašně vysoká. Přitom nechápou, že na tom ušetří jen zaměstnavatel, nikdo jiný. Naopak je vysoká neochota jít do konfrontace a také to, že o výši mzdy se s kolegy nebavíme. Není tady regulace v rámci sociálního prostředí. A pak také to, že málokdy dostanete smlouvu předem. Často ji dostanete v den, kdy nastupujete do práce.

Existuje nějaké legislativní řešení této zamotané situace?

Vedli jsme o tom debatu a myslíme si, že to Člověku v tísni nepřísluší. To mají vymyslet legislativci.

Oficiální data Ministerstva práce popisují, že letos u nás pracovalo už více jak 170 tisíc uprchlíků. Dá se popsat, kolik lidí s dočasnou ochranou v Česku pracuje v tomto režimu?

To nejsme schopni říct. Obrázek máme deformovaný tím, že pracujeme s lidmi, kteří jsou skutečně v tísni. Za námi nechodí lidé na konzultaci. Vidíme ale, že to roste.

Celkově jste zpovídali kolem 70 lidí. O koho šlo?

Hovořili jsme s kontrolními orgány, sociálními pracovníky v terénu, s lidmi z úřadu práce, ale také se zaměstnavateli, kteří jsou vnímaní jako féroví, že umí zaměstnávat cizince. Rovněž jsme hovořili s férovými pracovními agenturami, které jsou také nešťastné z toho, co se na trhu práce stalo.

A s lidmi s dočasnou ochranou jste se bavili?

Chtěli jsme se s nimi bavit, ale zjistili jsme, že nerozumí své situaci. Mluvili třeba o agentuře, ale složitě až zpětně zjistíme, že to nebyla agentura, ale pseudoagentura. Jejich výpovědi by byly v tomto směru irelevantní. Ale kazuistiky jsme měli nasbírané od kolegů z terénu.

Petr Švihek Seznam zprávy